“Tolik práce? Tohle už prostě nemůžu zvládnout… Ten nepořádek doma je strašný a nikdo mi s ničím nepomůže… Další návštěvu rodičů/tety/dcery… a to navážení se do mě už nezvládnu…” Zní vám něco z toho povědomě? A že se vždycky zhorší (anebo naopak se znovu objeví) nečekaná a urputná bolest zad? Podle amerického profesora Johna E. Sarna bychom v těchto chvílích měli zpozornět: za bolestí zad totiž podle něj nestojí jen fyzické příčiny, ale i ty psychické.
Za ta léta, co mě pravidelně trápí bolesti zad, jsem vypozorovala, že bolest se zhorší vždycky, když mám pocit, že už toho mám naloženo příliš…
Celá ta léta se učím, jak tu chvíli, kdy je pomyslná sklenice už už na přetečení, včas rozpoznat. Každý rok je to díky pravidelné ranní meditaci o něco lepší, byť rozhodně ne stoprocentní.
Jednu věc jsem si ale rozhodně ověřila: V těchto stavech blízkých vyčerpání se jen držím za záda a mám pocit, že mi každou minutu prasknou…. Když se mi podaří situaci ukočírovat (zpravidla tím, že si mnohdy i po měsících lopotění se s něčím řeknu: Vždyť vlastně o nic nejde… Proč bych to neudělala jen na 100 místo na 200 procent… Někomu to předám… Je to jejich vztah, ne můj… Vykašlu se na to a nic se nestane…). A bolest zad jakoby tu nikdy předtím nebyla. Lehká hlava = lehká záda prostě funguje naprosto zázračně.
A není se tedy čemu divit, že mě zaujala teorie Johna E. Sarna, který působil v newyorském Institutu rehabilitační medicíny Howarda A. Ruska. Léta zkoumal souvislosti: Zda za bolestmi zad stojí strukturální odchylky páteře (nejčastěji artritida a problémy s ploténkami). Zda za svalové potíže může skutečně vadné držení těla, nedostatečná pohybová aktivita, anebo naopak přepínání svalů. A taky, zda za bolestmi v nohou a rukou může stlačení (skřípnutí) nervů. To vše tvrdí konvenční lékařství.
John E. Sarno po desítkách let bádání dospěl k tomu, že hlavní příčinou nejčastějších bolestí postihujících krk, ramena, záda, hýždě a končetiny je tzv. Syndrom zánětu svalů z napětí, který pojmenoval TMS (Tension Myositis Syndrome) a dokonce o něm napsal knihu nazvanou příhodně Uzdravení od bolestí zad.
Bolest zad je následkem vnitřního napětí
“Většina bolestivých syndromů ve svalech, nervech, šlachách a vazech je výsledkem určitých stavů pacienta vyvolaných jeho vnitřním napětím. TMS je vyvolaný emočními stavy, ale jedná se o fyzickou poruchu. Může se objevit v jakémkoliv věku. Jeho podstata spočívá v tom, že spíše než prožít bolestnou emoci se naše mysl rozhodne vyvolat fyzickou reakci. Bolestí se tedy zbavíme pouze tehdy, když zjistíme, čím ve skutečnosti trpíme,” popisuje.
Z jeho průzkumů vyplynulo, že tzv. TMS nejčastěji trpí lidé ve věku od 30 do 60 let, což je období, které se nazývá roky zodpovědnosti. Je to životní fáze, kdy je člověk vystaven největší zátěži, aby uspěl, vynikl a dokázal zabezpečit rodinu. Největší výskyt TMS je tedy logický.
Syndrom TMS zasahuje svaly i nervy
Primárně zasaženou tkání syndromem TMS jsou svaly – na zadní části krku, na celých zádech a na hýždích – dohromady jsou známé jako posturální svalstvo, které udržuje správné postavení hlavy a trupu a přispívá k účinnému používání paží. Posturální svaly mají tu nejdůležitější funkci. Jejich úkolem je udržet trup ve vzpřímené poloze a zabránit pádu vpřed nebo do strany. Statisticky nejčastějším místem výskytu TMS je pak dolní oblast zad – bedra a oblast hýždí (sem spadají dvě třetiny případů), jako druhé v četnosti zasažení jsou krční a ramenní svaly.
Syndrom TMS se ovšem týká také nervové tkáně. Nejsilnější nerv v těle je sedací, který je umístěný hluboko mezi hýžďovými svaly, bederní nervy jsou pod bederními svaly, krční nervy a pažní nervová pleteň se nachází pod horní částí ramenních svalů, které jsou syndromem TMS postiženy podle průzkumů profesora Johna E. Sarna nejčastěji. Potíže s nervy se projevují pocity bodání, pálení, tlaku či vystřelující bolestí. Zasažení nervu může vyvolat pocit mravenčení, brnění, anebo i necitlivosti a někdy dojem slabosti nohou nebo paží.
Za TMS stojí nedostatek kyslíku
Lidi si často myslí, že příčinou bolesti jsou náhlé příhody fyzického charakteru, kdy například něco těžkého zvedneme apod. Ty jsou ale podle Johna E. Sarna jen spouštěčem, anebo nemusí nastat vůbec. Bolest prostě přijde postupně, nebo se s ní člověk ráno probudí. Takto to má podle něj více než 60 % lidí.
Podle Johna E. Sarna je za bolest zodpovědný nedostatek kyslíku a bolest začíná postupně – prostě nenastane žádná dramatická událost.
“Naše tělo, nebo respektive naše vegetativní soustava, která řídí oběh krve, reaguje na přítomnost potlačovaných emocí jako jsou úzkost nebo strach tím, že sníží průtok krve v určitých svalech, nervech, šlachách a vazech. Zasažená tkáň dostává méně krve než je obvyklé a to znamená, že má k dispozici méně kyslíku, než na kolik je zvyklá a výsledkem pak jsou příznaky tohoto nedostatku – bolest, necitlivost, brnění a někdy slabost. Za bolest je tedy ve zkratce řečeno zodpovědný nedostatek kyslíku,” upozorňuje odborník.
Centrálními zónami nedostatku kyslíku jsou tzv. spoušťové body na svalech krku, ramen, zad a hýždí, konkrétně se jedná o 6 bodů:
– vnější strana obou hýždí
– obě strany kříže (bederní oblast)
– horní části obou ramen
Kyslíkový nedostatek způsobuje i bolest nervů a člověk pak cítí brnění, necitlivost, mravenčení, pálení, tlak apod. v té části těla, do které příslušný nerve vede.
Přehled fyziologie TMS je tedy následující: Začíná určitými emočními stavy, které dají do pohybu aktivity v rámci centrální nervové soustavy, v určitných svalech, nervech, šlachách a vazech dojde k nedostatku kyslíku a právě ten je zodpovědný za bolest.
Bolest zvýší hněv a úzkost
“Fyzický podnět, bez ohledu na to, jak je intenzivní, je jen spouštěč. Odpověď se nalézá v psychickém stavu osoby. To jestli dojde k fyzické reakci neurčuje událost samotná, ale míra úzkosti nebo hněvu, která je s danou událostí spojená. Důležité je, jestli vzniklé emoce budeme potlačovat, neboť máme zabudovanou tendenci potlačovat takové, které jsou pro nás nepříjemné, bolestivé nebo trapné. Tyto potlačené pocity jsou stimulem pro TMS.
Někdo řekne: Když bolest přišla, nic se v mém životě nedělo” Ale domnívám se, že u těchto lidí dochází k postupnému hromadění emocí dokud není dosaženo prahové hodnoty, při které se začnou objevovat fyzické příznaky,” vysvětluje John E. Sarno.
Mezi osobami trpícími TMS se podle něj nejčastěji vyskytují zodpovědní lidé, perfekcionisté, u nichž jako reakce na tlaky každodenního života vzniká hodně podvědomého hněvu a úzkosti.
“U lidí, u nichž se rozvine TMS je častá touha dokázat nebo naplnit nějakou ideální roli, jako být nejlepší rodič, student nebo pracovník… Často jsou to lidé vysoce soutěživí, orientovaní na úspěch, obvykle zkrátka v něčem velmi vynikající,” upřesňuje odborník s tím, že u těkovýchto lidí je častá tzv. opožděná reakce, protože během krize nemají lidi čas na to být nemocní. V práci mohou často své obavy rozpouštět, ale když jsou mimo práci, a údajně relaxují, úzkost se hromadí.”
To nemůžu…, bolela by mě záda
Podmiňování a naprogramování – to je proces, který je podle odborníka nezbytné pochopit, protože právě on je důležitý při odhadu, kdy nejspíš znovu nastanou bolesti. K podmiňování dochází, když se dějí dvě věci současně: mám bolesti při sezení, mám bolesti při chození, mám bolesti, když zvedám dítě…, zkrátka očekávám, že bolesti přijdou při určité činnosti.
“Více než kdykoli dříve slyšíme, co všechno je nebezpečné, bolí-li nás záda. Bojíme se a spoustu aktivit si dopředu spojujeme s bolestí zad. Bojíme se další ataky, a tak ta prostě přijde. S každou další atakou se náš strach zvětšuje, roste naše tendence omezovat fyzické aktivity, až jsme prakticky invalidní. Z opakované ataky se zpravidla nakonec vyvine chronický vzorec. Začneme mít bolesti neustále, obvykle mírné, ale zhoršující se řadou činností nebo pozic, které jsme si v podmiňování ukotvili: nemůžu ležet na levém boku, na zádech, musím mít polštář mezi koleny, musím mít korzet… Bolest se zkrátka stane středobodem života,” popisuje klasický vývoj profesor John E. Sarno.
Dostaňte své emoce pod kontrolu
A jak se bolesti zbavit? Technika práce se syndromem TMS je rozhodně zajímavá a tady je návod, jak na ni:
Podstatou syndrom zánětu svalu z napětí je to, že odkazuje na naše nezvládnuté emoce, které jsou vytvářeny v nevědomí a ve značné míře tam také zůstávají. Mnohé z těchto pocitů jsou nepříjemné, bolestné nebo trapné…, zkrátka nějakým způsobem nepřijatelné. A právě proto je podle Johna E. Sarna potlačujeme. Z jeho průzkumů vyplývá, že se nejčastěji jedná o úzkost, strach, vztek a pocity méněcennosti.
Za TMS je podle něj zodpovědná zejména úzkost – souvisí se strachem, ale je mnohem rafinovanější, protože má kořeny ve schopnosti předvídat, což umíme jen my lidé. Úzkostlivý člověk má tendenci předvídat nebezpečí i tam, kde žádné nehrozí. Vše, co nám způsobuje úzkost, nás dokáže rozčilit, hněv jsme se navíc naučili potlačovat, a to tak dokonale, že o jeho existenci často ani nevíme. Hněv je řece nedůstojný, ztrácíme při nem kontrolu sami nad sebou.
TMS je pak podle něj jakýmsi fyzickým projevem nebo vypuštěním potlačovaných emocí. “Vzniká s cílem odvrátit pozornost pacienta od dění v emoční sféře. Záměrem je soustředit pozornost na tělo, ne na mysl. Je to reakce zabránit těm hrozným, protispolečenským, dětinských, nelaskavým, zlostným, sobeckým pocitům, aby se staly vědomými. Aby ale byla obrana úspěšná, musí upoutat pozornost něčím čím budeme plně zaujati nebo ještě lépe posedlí. Čím je potlačená emoce bolestnější, tím vážnější je potom bolest při TMS,” dodává odborník.
Jakmile bolest přijde, je podle Johna E. Sarna nutné se zastavit a zamyslet se nad tím, co se bojíme dělat nebo, co si myslíme, že nezvládneme? Pokud bychom si to měli zjednodušit, doporučuje položit si jednoduchou otázku: V čem je vlastně problém?
Může se to zdát možná až malinko přitažené za vlasy, ale schválně si to zkuste. Nemusíte sahat do nijak dávné minulosti, do prožitků z dětství apod. U mně je zpravidla odpověď stejně jednoduchá jako otázka: Dělám příliš mnoho věcí. Spoustu jich mohu delegovat a spoustu jich nemusím dělat vůbec. Na kus papíru si to sepíšu a většinou se nestačím divit, kolik věcí dělám úplně zbytečně a v čem všem jsem nahraditelná…
Mluvte na svůj mozek
Další rada Johna E. Sarna zní: “Když si uvědomíte bolest, vědomě a energicky přesuňte svou pozornost na něco psychického, třeba na to, čeho se obáváte. Co je vás opakovaný zdroj podrážděnosti? Kvůli čemu bych mohl být nahněvaný? Odešlete tak mozku zprávu, že už nejste bolestí oklamáni, a když se tato zpráva dostane do hlubin mysli, až do podvědomí, bolest zpravidla ustane.”
Tedy si podstatu TMS shrňme: Přímá příčina bolesti je nedostatek kyslíku. TMS je bolestivý stav způsobený potlačenými emocemi. Existuje proto, aby odvedl pozornost od bolesti.
TMS a výhřez ploténky
A jak je tomu u tzv. “plotýnkářů”? To je i můj případ, protože má velký výhřez meziobratlové ploténky a někdy mě dokáže notně potrápit…
“Z našich průzkumů vyplývá, že meziobratlová ploténka mezi 5. a 6. bederním obratlem je u většiny lidí více či méně zdegenerovaná již ve věku dvaceti let. Ploténky jsou struktury umístěné mezi těly obratlů a slouží ke zmírnění nárazů. Uvnitř je hustá tekutina, která absorbuje nárazy. je ohraničená tvrdým vazivovým prstencem. Ploténky jsou pevně připojeny nad a pod tělo obratle. Na konci páteře a v krční páteři se kvůli značné aktivitě těchto míst začínají opotřebovávat už v mladém věku. Nikdo neví, jak se to přesně stane, ale ploténka se časem zploští, což naznačuje, že tekutina uvnitř vyschla nebo pronikla přes oslabenou stěnu ploténky a to obvykle směrem dozadu. Tento průnik skrz stěnu ploténky je známý jako prasklá ploténka nebo častěji vyhřeznutí. Vyhřezlý materiál ploténky tlačí na blízký míšní nerv a tudíž vyvolává bolest, který může sahat až do ramena, do nohy…,” popisuje John E. Sarno, který se touto oblastní ve své praxi zabýval celá desetiletí.
Jeho závěr je pro mnohá ovšem možná až šokující: “Vyhřeznutí ploténky je podle mých zkušeností zpravidla neškodné. Výhřez tam prostě je. Ploténka degeneruje a je to naprosto přirozená součást procesu stárnutí. Podle mých zkušeností není degenerace ploténky o nic patologičtější než prošedivělé vlasy nebo vrásčitá kůže. V posledních letech byly v lékařské literatuře uvedeny četné zprávy o vyhřezlých plotýnkách u pacientů, kteří v anamnéze bolesti zad neměli. Výhřezy u nich byly objeveny náhodně,” dodává odborník s tím, že doporučuje vyzkoušet stejnou metodu jako u syndromu TMS, kterou je naučit se pracovat se svými podvědomými emocemi.
Vyzkoušíte? Já tedy rozhodně ano…
