Slavnou metodu DNS profesora Pavla Koláře jsme si nevědomky vyzkoušeli úplně všichni – když jsme byli miminka. Tato slavná rehabilitační metoda totiž odpovídá pohybovému vývoji dítěte od jeho narození do jednoho roku. A posledního půl roku jsem se do tohoto období vrátila i já. Musím říct, že metodě DNS jsem se dlouho vyhýbala a zkoušela všechno možné jiné. S vervou a pod vedením zkušené fyzioterpeutky jsem se do ní pustila až po poslední diagnóze a zvětšení výhřezu ploténky. A tady je moje zkušenost…
Každopádně dobrá zkušenost. Cvičím každé ráno deset minut, což je vůbec nejkratší čas, jaký jsem kdy za posledních 5 let procvičila (byť pravda, než jsem se cviky naučila správně, trvalo to déle…). Pozitivum to však rozhodně není jediné. Ale popořádku…
Když jsem se v lednu objednala na první “lekci” metody DNS (správně se nazývá Dynamická neuromuskulární stabilizace), fyzioterapeutka si mě vyslechla, prohlédla, nechala mě chodit, udělala diagnózu a hned jsme začali cvičit. Vybrala mi čtyři cviky, v jejichž variantách pokračuju dodnes.
Nutno říct, že po prvním cvičení u fyzioterapeutky jsem byla na pokraji fyzického zhroucení a o po letech zkušeností s předcvičováním různých stylů cvičení jsem si říkala, zda to někdy udělám správně. Všechno přitom vypadalo tak, ale tak šíleně jednoduše!
První měsíce jsem na fyzioterapii docházela dvakrát i třikrát za měsíc a odbornice moje provedení cviků korigovala a korigovala až to tělu najednou nějak všechno došlo. Po měsíci jsem si uvědomila, že krásně držím “válec hlubokých svalů kolem páteře”, úplně přirozeně a většinu dne, sám se aktivuje, když mě začnou záda bolet a dýchám pomalu do břicha. Což, co si budeme říkat, pomáhá i psychice…
A tohle je přesně to, co jsem potřebovala – najít cestu k hlubokému stabilizačnímu systému páteře a svalů, na který zapomínáme (nebo často ani nevíme, že existuje) a právě on nám dokáže být při bolestech oporou, a to doslovnou…
Metoda DNS: ozdravný návrat k přirozeným pohybům
Ale zpět k metodě DNS a jak to všechno vlastně funguje. Dynamická neuromuskulární stabilizace vychází z principů vývojové kineziologie a jejím zakladatelem je profesor Pavel Kolář.
Její podstata spočívá velice laicky řečeno v tom, že se jedná o systém naprosto přirozených pohybů, na které je naše tělo nastaveno a kdyby se nám podařilo zachovávat je v životě i později než jen do jednoho roku života, méně (anebo vůbec) by nás trápilo bolestmi.
Každý z nás si ale za život vybudoval spoustu nezdravých pohybových návyků, ať už při práci, sportu nebo třeba při letech nošení dětí apod., kdy přetěžujeme jen některou stranu těla, svaly, klouby apod.
Náš mozek si ale ty přirozeně zdravé pohyby z dětství pamatuje a právě cvičení metody DNS ho dokáže znovu přimět k tomu, aby ty přirozené užitečné programy spustil.
Velice zjednodušeně řečeno: aby mohlo fungovat naše tělo, musíme nejprve znovu správně nastavit stabilizaci trupu – lépe řečeno zaktivovat takzvaný hluboký stabilizační systém svalů kolem páteře. Když je totiž správně nastaven ten, mohou správně fungovat horní i dolní končetiny, nepřetěžují se klouby a hlavně páteř. A o tu tady jde…
Pokud nefunguje hluboký stabilizační systém, začne se tělem šířit svalové napětí – práci svalů určených k tomu, aby zajistily správné držení těla začnou vykonávat svaly určené k pohybu. A to je špatně, protože každý sval má svou funkci a nesmí ji předávat žádnému jinému, tím vzniká začarovaný kruh přetěžování svalů, jejich dysbalance, blokády apod., které se projevují bolestí.
Základ všeho je tedy zaměřit se na svaly oku skryté, na ty ukryté v nitru našeho těla kolem páteře a dutiny břišní. Hluboký stabilizační systém tvoří bránice, svaly pánevního dna, svaly podél páteře, a to i v té nejhlubší vrstvě a příčné břišní svaly.
Zní to možná složitě, ale neděste se. Metoda DNS vám pomůže hluboký stabilizační systém uvést znovu do správného provozu nesčetným množství poloh a cviků, kterým je společné jedno: jsou našemu tělu přirozené a dělají mu dobře. Polohy jsou to v leže na zádech, na břiše, v kleku, sedu, dřepu a některé jsou ve stoji nebo dokonce použitelné za chůze.
Metoda DNS: znovu miminkem
A další dobrá zpráva: všemi těmi cviky jsme už v životě prošli! V době, kdy jsme byli miminka. Právě z toho Metoda DNS Pavla Koláře vychází a je tak vlastně jakýmsi návratem k našim přirozeným pohybovým kořenům.
O správnosti této metody ostatně svědčí i to, že nejčastěji se nám bolesti zad a vůbec pohybového aparátu zhoršují, trávíme-li příliš času v polohách, do kterých jsme se dostali v pozdějším věku – v sedu a ve stoje.
Tím, že většinu dne ale strávíme v sedě (v práci, autě, doma…) anebo ve stoje (v lepší variantě to prokládáme), naše klouby se podle odborníků decentrují a celé naše tělo se tak rozhodí ze své přirozené rovnováhy.
Ne, nenabádám vás, abyste se vrátili natrvalo do příjemného lehu, ale schválně si všimněte, jak se vám uleví, když si přes den na chvilku lehnete, anebo si – lépe – uděláte nějaký ten ozdravný pohyb.
Zpevněný hluboký stabilizační systém nic nerozhodí
Pokud se vrhnete na cvičení metody DNS, která pracuje především s fixací hlubokého stabilizovaného systému, po čase si tyto přínosné stereotypy přenesete i do těch vyšších poloh a najednou se přistihnete při tom, že sedíte a “váleček” svalů kolem trupu držíte pevně zcela přirozeně. Nepřirozené naopak je vše “vyvalit” a povolit se do židle.
A stejně je tomu i ve stoje. Pevný správně nastavený trup oceníte zejména v dopravních prostředcích, kdy ho zcela nevědomky začnete zpravidla zapínat hned od začátku praxe této metody (tedy taková je alespoň moje zkušenost). A jak poznáte, že jste zpevnění správně? Metro nebo autobus vás ani při sebevětším kodrcání nikam neodhodí. Prostě máte svou vlastní stabilitu ve středu svého těla, své jisté těžiště.
A toto správné držení začnete pomalu začleňovat do svého běžného života, do svých aktivit (já to velice velice pomalinku zkouším po měsících pasivity při prvním miniaturním joggingu a, světe zboř se, funguje to!).
Metodu DNS Pavla Koláře ale zdaleka necvičí jen lidé s bolestmi zad. Pomáhá na vadné držení těla, skoliózu, ale také na bolesti kyčlí, kolen a kloubů vůbec, plochonoží, oblíbili si ji vrcholoví sportovci, manažeři i lidé, kteří mají po operaci páteře a mnozí metodu DNS cvičí jako prevenci, aby jim zkrátka bylo v životě dobře a hej.
4 stěžejní cviky metody DNS:
– Model 3. měsíce na zádech:
Lehnete si na záda, před sebe si dáte židli nebo míč a položíte na něj lýtka. Hlava a ramena leží volně na podložce, hrudník je uvolněný, nohy jsou v pravém úhlu. Hrudník povolujete níže a níže, zatímco dýchání směřujete do podbřišku a do boční a zadní části břicha.
Druhou těžší variantou je postupně nad míč zvedat nebo do stran unožovat 10 x pravou nohu, následně levou. Trup a dýchání je stejné.
Další variantou je, že míč odložíte a místo něj nohama šlapete jakoby na kole a ve správném dýchání pokračujete.
– Model 6. měsíce:
Lehnete si na záda, rukama si chytnete vnitřní stranu plosek, nebo stačí i kotníků. Ramena roztáhnete do široka a hrudník uvolníte. Dech pořád směřujete do zad a boční a spodní části břicha.
– Klek na čtyřech:
Pro mě je tohle jednoznačně nejtěžší cvik a proto jej provádím před zrcadlem. Kleknete si s oporou na rozevřených dlaních, které jsou na úrovni šíře ramen, kolena jsou na šíři pánve. Hlavu nezakláníte, je krásně v prodloužení páteře a ta je celá rovná. Srovnat ji však není nic jednoduchého a proto je ideální, můžete-li se přitom kontrolovat v zrcadle.
– Medvěd:
Z pozice na čtyřech přejděte do tzv. Medvěda – ruce posunete o délku dlaně směrem ke kolenům. Nohy opřete o špičky a hýždě vytáhněte směrem ke stropu. Opět dbejte na napřímění páteře a nezaklánění hlavy.
Stejně důležité ale je správně dýchat a mít správný postoj po celý den. Pravda, není to nic lehkého, ale když si na to myslíte, časem vážně začnete přirozeně dýchat správně – podrobný návod najdete v článku Zbavte se bolesti zad správných dýcháním.
Více se o této metodě dozvíte zde https://www.dns-cz.com/metoda-dns
