Na jedné straně zasněžené vrcholky Atlasu, které více než úspěšně simulovaly dramatičnost Himálají ve slavných filmech Kundun nebo Sedm let v Tibetu. Na straně druhé magické duny pouště, jimiž na zádech velbloudů dojedete až k moři. Na jedné straně pro slabší povahy téměř až děsivě pulsující centrum, na straně druhé poklidné kouzelné čtvrti na okrajích, kam málokterý turista zabrousí. Město tolika protikladů a tolika možností… O čem že je řeč? O Marrákeši, čtvrtém největším městě Maroka a sídle původních afrických národů – berberů, kteří si přezdívají “ti svobodní”. A vězte, že až přejde počáteční úlek ze všech těch protikladů, právě tak se zde budete cítit i vy.
Chcete do Afriky? Ale nechce se vám cestovat dlouho a už vůbec ne utratit moc? Pak je ideální volbou právě Marrákeš, pravidelně sem míří letadla nízkonákladovek, které vás tady za hubičkou, většinou na pět dnů, vyloží (v neděli večer letíte tam, ve čtvrtek v noci jste zpět) a to je ideální čas na poznání Marrákeše i jeho okolí.
Malinko děsivé marrákešské “the must” náměstí Djamaa al Fna
Víc už si ovšem radit nenechejte, ani známými, ani chytrými průvodci – no dost možná jen tímto článkem… Pokud chcete něco z toho opravdového Marrákeše totiž zažít, vězte, že toto je ukázkové město, kdy je lepší žádným turistickým radám nenaslouchat. A prostě jen jít. A být.
Pokud byste totiž dali na obecné rady, vypadalo by to asi takto:
Hned po příletu se vydáte na marrákéšské “the must” – na náměstí Djamaa al Fna ve starém městě, v medině, která byla roku 1985 právem zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Přezdívá se mu náměstí mrtvých podle dávného popraviště, ale ten název je zcela zavádějící. Nikde jinde to totiž po setmění nežije tak, jako právě tady. Na první pohled vás zarazí jeho velikost – však se také jedná o největší severoafricié náměstí! Davy lidí proudí všude kolem vás, pulsuje to tu horkem těl (v jakémkoliv ročním období), ale taky emocemi.
Váš pohled se snaží zachytit zaklínači hadů vyzbrojeni flétnami i koši s hady (nějaké kroutící se jedince třímají i v rukou), krotitelé opic, zpěváci, tanečníci v tradičních berberských oděvech, vypravěči příběhů, ženy nabízející tetování henou, prodavačky arganového oleje, bylinek, koření, prodavači voňavých pomerančových džusů i afrodiziak a v největší míře také mladíci lákající vás do svých pouličních restaurací – stánků s nejrůznějšími marockými specialitami, sladkým před vámi odšťavněným džusem, oříšky, ovocem všech barev a vůní…
Po chvíli se v tom začnete ztrácet, hlava vám třeští a myslíte na jediné: jak se tomu všemu vyhnout…
Za klidem a skvělým jídlem do Jabal Tubkal
Tedy zde je ale namístě jednu radu přidat, a sice od FB skupiny Maroko: tipy a rady pro cestování (ano skupiny má skutečně cenu číst a dávát sem dotazy, jejich členové vám totiž odpoví přesně na to, co potřebujete): Levné jídlo, klid a výhled z polokryté terasy na náměstí Djamaa al Fna najdete v restauraci Jabal Tubkal se spoustou marockých specialit od nejrůznějších druhů tajine – masa, zeleniny a rýže pozvolně dušených v typické hliněné nádobě, podle níž dostal pokrm jméno, přes vynikající marocký salát až po mnou vřele doporučovanou skvělou polévkou harira, v níž najdete zeleninu, maso i luštěniny a pozor, tady ji mají za pouhých 5 dirhamů (v březnu 2019 necelých 12 korun).
První šok z jednoho z nejcivilizovanějších míst Afriky máte za sebou a věřte, že za dne je náměstí Djamaa al Fna jako vyměněné. Kupodivu čisté, probíhá tady poklidný trh a výhled z všudypřítomných kaváren s terasami je úchvatný.
Moje osobní doporučení? Zažijte obě jeho tváře, jen vidět ten propastný rozdíl stojí za to…
Souky, souky, souky!
Nakupujete rádi? Pak se v Marrákeši připravte na to nejlepší, co ve svém životě v této oblasti zažijete! Marrákeš totiž proslul svými souky (trhy) a nespočet jich najdete snad v každém směru z náměstí Djamaa al Fna. Ovšem pozor: uličky jsou tady tak uzounké a tak spletité, že je rozhodně dobré předem se vybavit do mobilu staženou mapou.
I tak budete mít, co dělat nejen s tím, abyste se neztratili, ale především, abyste se vyhnuli všem neskutečně rychle projíždějícím motorkám. V Marrákeši je to nejběžnější dopravní prostředek, jezdí s ním lidé každého věku a nejraději ve větším počtu, takže tady na motorce často uvidíte rodiče a mezi nimi ještě minimálně jednoho potomka.
Jamile vám ale trochu otrne, zcela vás pohltí všudypřítomné trhy, jeden stánek vedle druhého, miniaturní orientálně zdobené obchůdky se zbožím vystaveným všude kolem – na severu Marrákeše mají své dílny koželuhové, a tak tady najdete krásné kožené kabelky všech velikostí, barev a tvarů, typické špičaté boty, koberce, nádobí, keramiku, šperky, ale také koření…
Na skok do beberské lékárny
Nic se neděste, berberská lékárna, ač to má ve svém názvu, nemá nic společného s lékárnami v našem pojetí. Najdete tady nespočet nádob a krásně vystavených bylin, koření a nejrůznějších přípravků, s nimiž budete zdravější a krásnější…
Alespoň tak to slibují prodavači, kteří vám rádi vše ukážou v názorné praxi.
Vyzkoušíte si, čím si čistí zuby berbeři (překvapivě to nejsou populární bylinné černé pasty, ale větvičky místo kartáčku), arganový olej nanesete na všehna možná i nemožná místa (ano, ten je skutečně na všechno), nakoupíte kostky ambry (jsou prý tím nejlepším deodorantem), zručně vám hodí bylinky do kusu látky, zavážou a máte nejlepší lék proti rýmě, kašli a dokonce i chrápání… Pokud máte holčičky, neodolají keramické káči, v níž se skrývá hena a ano: je to ta nejlepší rtěnka na světě!
Pokud už jste navíc nezačali v souku, tohle je ideální místo, kde si vyzkoušet rituál smlouvání. Prodavač řekne svou cenu, vy mu odpovíte třetinou, abyste se po sáhodlouhém smlouvání a dohadování ocitli na půlce. Ano, chce to hodně času a energie a dost možná si řeknete, že to za to ani nestojí – ale věřte, že projít si alespoň jednou rituálním smlouváním je prostě nezbytné.
Paláce, kam se podíváš
Spousta lidí do Marrákeše míří za jeho vyhlášenými památkami. A které tedy nesmíme opominout? Vše najdete na jihu města, kde se rozkládají paláce, hrobky i slavná mešita.
Nahlédnout do nich alespoň zvenku stojí za to, ostatně je to pěkná procházka, kdy už míříte do těch skutečně zajímavých marrákešských čtvrtí, kde to žije naprosto běžným a tedy více než zajímavým životem.
Ale poďme na začátek toho všeho. Historie Marrákeše se začala psát kolem roku 1070, kdy se tady usadil slavný válečník Júsuf ben Tášfín z dynastie Almoravidů. Opevněné město kolem tábora rychle rostlo a stalo se centrem celého Maroka. Za vlády potomků tohoto dobyvatele zde vyrostly paláce, mešity i mnoho lázní, na jejichž stavbě se podíleli známí architekti ze španělské Cordóby. Vodu městu přinášely nově vybudované podzemní kanály a město chránily zbrusu nové hradby z červeného jílu táhnoucí se sedm kilometrů, které jsou pro Marrákeš typickým znakem dodnes, a pro které se mu přezdívá Červené město.
Po dynastii Almodavirů se ovšem k moci dostala dynastie Almohadů a ta město během chvilky vydrancovala a zdevastovala. Přítrž tomu učinil až sultán Jakúb al-Mansúr, který nechal postavit jednu z nejznámějších marrákešských bran Bab Agnaou a město se stalo centrem světového obchodu, kde se obchodovalo především s orientálními látkami a uměním. Do Marrákeše mířili slavní básníci i učenci a byl mezi nimi například i nejslavnější středověký filosof Ibn Rušd. K bráně se rozhodně vydejte, kolem najdete spoustu kaváren, v nichž atmosféru tohoto místa můžete nasávat.
Právě v tomto období, kolem roku 1220, byla postavena mešita Kutubíja a její minaret, k níž je to od brány Bab Agnaou kousek. Mešita je dodnes dominantou Marrákeše a pojme až 25 tisíc lidí! Vy si ji ale můžete prohlédnout jen zvenku – dovnitř vás (pokud nejste muslimské víry) nepustí. Ale už jen ten pocit, že procházíte kolem nejzachovalejší mešity světa, stojí za to. Byla postavena v marocko-andalůzkém stylu a její minaret se tyčí do výšky 70 metrů, díky čemuž je jeden ze tří nejvyšších na světě. Stojí uprostřed krásných zahrad, kam je vstup volný a pokud si koupíte nápoj z cukrové třtiny od jednoho z pouličních stánkařů, blaho máte zaručeno.
Vaší další zastávkou by mohl být slavný palác el-Badi, který v 16. století postavili skvělí válečníci Saadové, kteří si podmanili kus Afriky. Získané bohatství investovali do stavby nejhonosnějšího paláce té doby – použili italský mramor, zlato ze Súdánu, vzácný cedr z Atlasu, drahé kameny, slonovinu a mnoho dalších vzácných materiálů z Indie. Svou krásu si bohužel udržel jen jedno století, než byl vydrancován. Dnes z něj zbyly jen ruiny a na zlaté časy musíte použít notnou dávky představivosti. Přesto i v pozůstatcích kamenných zdí najdete mnoho zajímavostí a nedaleko něj se můžete ponořit do podzemních chodeb a vydat se na dobrodružnou výpravu (ideálně vybaveni čelovkou).
Dobrodružná byla ostatně i moderní historie Marrákéše. Po Saadech následoval opět úpadek a to prý tak velký, že zdi opevnění zchátraly natolik, že se jimi dalo procházet…
Přesto tady i dnes najdete stavby, které byly po svém zničení zrestaurovány. Je tomu tak například u paláce Bahia, který byl postaven až v 19. století, ale taky zažil velice bouřlivé období. Obrovský palácový komplex patřil sultánovi Musáji al-Hasanovi a dodnes ho využívá královská rodina, proto je veřejnosti přístupná jen jeho část.
Královna, která zdobí obálky módních časopisů
Ovšem, když už jsme u královské rodiny, je nutno si dát od památek pauzu: o současném králi Mohamedovi VI. jeho poddaní mluví s úctou až něhou. Jako potomek dynastie Alawitů, která Maroku vládne už od 17. století, má totiž velice liberální názory. Uzákonil rovnoprávnost žen a pozměnil ústavu, aby byla blíže demokratickým principům.
A ještě dále ve svém pokrokovém smýšlení jde jeho žena Lalla Salma, rusovlasý miláček Maročanů. Na veřejnosti se objevuje nezahalená, řídí domácnost a k tomu pracuje v tady spíše mužském oboru – je programátorka. Není se čemu divit, že je to právě ona, kdo nejčastěji zdobí obálky (nejen módních) časopisů. O tom, jak královská rodina tráví volný čas, se dozvíte z jejich účtů na sociálních sítích, kde neváhají dávat i fotky svých dětí…
Pro svou uvolněnost Marrákeš přitahuje mladé lidi z celého Maroka. Ve velkém sem však příval obyvatel začal už s přistěhovalci z Atlasu, v modernější době pak se založením univerzity roku 1978, kdy město omladilo svůj ráz o studenstský život.
Dnes sem jeho pohnutá historie i unikátní atmosféra láká turisty z celého světa. Marrákeš je dnes zcela právem nejnavštěvovanějším městem Maroka a 5. nejnavštěvovanějším místem celé Afriky. Překvapivě mu ale zcela chybí kosmopolitní ráz, zůstává stále africký a berberský. A v tom spočívá jeho kouzlo.
Opravdový život Marrákešanů objevíte v okrajových čtvrtích
Pokud vás zatím památky ani turistické centrum Marrákeše zcela nepohltily, vydejte se do čtvrtí, kde to skutečně a stále zcela autenticky žije.
Od slavných paláců zamiřte do židovské čtvrti Mellah plné obchůdku s kořením. Hned za mešitou Kutubíja pak začíná pulsující arabská čtvrt Kasba. Najdete tady dílny a obchody, ve kterých skutečně nakupují místní a jídlo si můžete dát s nimi – restauraci přímo na ulici vykouzlí rychle vynesením stolu a několika židlí.
Nabídnou vám většinou několik druhů masa, které opečou přímo před vámi na roštu, jako předkrm dostanete skvělé olivy, marocký salát a často i nakládanou čočku nebo salsu z rajčat a čerstvě upečený chleba. Jídlo je většinou bezpečné, dobré a hlavně: ten zážitek oběda nebo večeře s domorodci prostě stojí za to.
Ovšem i tady byste měli myslet stále na rčení “jiný kraj, jiný mrav”. Zatímco mladé Maročanky si v centru města vykračují v krátkých šatech, pro cizinky tady platí (v okrajových čtvrtích o to více), že zahalené nohy i ramena jsou pro komunikaci vždycky lepší.
Stejně autentické zážitky budete mít i v ostatních čtvrtích, kam míří jen málo turistů. Bab Sidi je více industriální, Marrákešané na vyprahlých dvorcích opravují auta, mají tady tesařské a jiné dílny, ale najdete tady i ateliéry umělců a módních návrhářů. Ti tady mají ostatně žně. Maročanky často nosí hidžáby, kterými si zahalují vlasy i trup, některé dokonce i burky, z nichž jim nevykukují ani oči. Když ale své šátky a pláště odloží, zraky často přecházejí. Skrývají pod nimi totiž tu pořádně skinny rifle, tu sexy červené šaty, nechybí výrazné líčení a perfektně upravený účes…
Do života Marrákešanů nejlépe nahlédnete, když se mezi ně právě z některých v těchto čtvrtí vmísíte – na trzích s ovocem, zeleninou, masem, rybami nebo právě třebas v některém z obchůdků s oblečením.
Pokud toužíte naopak po trochu luxusu s nákupech tohoto druhu, vězte, že i Marrákeš má svou moderní čtvrť s kiny, kavárnami, obchody, bary a kluby. Jmenuje se Gueliz a najdete ji na severu města, hned vedle zahrad Jardin Majorelle, kterým dodal kouzlo slavný návrhář Yves Saint Laurent, který je koupil a udělal z nich oázu klidu v pulsujícím africkém městě.
Marrákeš má totiž skutečně tisíc a jednu tvář – najdete v něm až upocenou hektičnost, přemíru hlasů, dotěrnosti, ale na straně druhé v něm najdete klid, pokoj… a nakonec vám to všechno splyne. Zhruba třetí den zkrátka přestanete být z těch vůní, hluku a všeho jiného kolem “vyplašení”. Marrákeš si vás tak nějak podmaní a vy splynete.
Ostatně stejně je to i s národním marockým nápojem, kterým je berberská whiskey, nebo-li (překvapivě) mátový čaj. Na první doušek je sladký tak, že se nedá pít, ale pak ho po malých doušcích usrkáváte a je vám líp a líp. A nejen psychicky, ale i po těle, protože ho oceníte jako skvělý léčivý digestiv po všech těch marokých specialitách a paradoxně vás tento teplý nápoj osvěží ve žhnoucím africkém slunci.
A vy se budete cítit najednou lehčeji, volněji, zkrátka svobodně. Přesně tak se přezdívá původním africkým národům – berberům, kteří své poslední útočiště našli příhodně právě v Maroku. Tedy si povolte také otěže a buďte Amazigh neboli Svobodní…
– Malý slovníček marockých dobrot –
Rozhodně ochutnejte olivy, datle a pomeranče, které se pěstují v okolí Marrákeše. Na náměstí Djama el Fra najdete mnoho stánků, kde vám připraví čerstvý pomerančový džus.
A tady jsou další speciality:
Tajine – nejznámější marocký pokrm, bez kterého Maroko nesmíte opustit. V hliněné nádobě se špičatou vysokou pokličkou najdete pomalu dušené maso, zeleninu, brambory či kuskus.
Kuskus – je národní přílohou a najdete ho zde ve všech podobách, k masu, zelenině a ve většině rodin se její členové v pátek postí bez masa, jen se zeleninou a kuskusem.
Harira – tradiční marocká polévka s masem, zeleninou a luštěninami.
Salade maroccaine – typický marocký salát z rajčat, okurek, cibule a často s velkým množstvím výtečného koření.
Pattiserie maroccaine – hutné těžké, ale velice chutné sladkosti, nejčastěji s medem a oříšky.
Marocký chléb – připomíná naši veku, je nasládlejší, ale podobu má ploché placky.
Fíková marmeláda – je marockou specialitou a dostanete ji často k snídani právě s chlebem.
Mátový čaj – máta vévodí každému rannímu trhu, musí být vždy čerstvá a ve velkém množství. Ani v čaji na ní totiž Maročané nešetří, stejně jako na cukru, kterého je v něm větší než přiměřené množství.
– Bydlení v palácích –
Kde se ubytovat: Rozhodně v některém z riádů, neboli paláců, ideálně kolem starého opěvněného města mediny. Dřív patřily šlechticům a bohatým rodinám a notné kouzlo přepychu v sobě skrývají dodnes – ať už jsou to hammamy, bazény, romantická patia, zahrady nebo terasy, z nichž je krásný výhled na celé město. My se ubytovali v samém centru v Riadu Nr. 10 za velice rozumnou cenu.
Kde vám (dobře) poradí: Spoustu vyzkoušených a ověřených doporučení vám dají členové facebookové skupiny Maroko: tipy a rady pro cestování
