Je tisíc důvodů, proč mít špatnou náladu, Proč být unavení. Proč tomu prostě propadnout. Na druhou stranu, v jakékoliv době můžeme udělat něco pro to, abychom se cítili líp. Abychom měli víc energie. Nečekejte na zázraky, nebo až přijde to vaše “až”… Tady je můj návod, jak být v životě spokojený. Malinko práce to je, ale vážně to funguje!
Těchto 15 rad jsem dávala dohromady posledních deset let. Tedy, obrazně řečeno… Je to totiž přesně 10 let, kdy mě trápil velký syndrom vyhoření, který se promítl do velkých bolestí zad, do výhřezů plotýnek a časem až do fyzické paralyzovanosti.
Doktoři mi kromě nabídky operace tehdy moc nepomohli, a tak jsem začala zkoušet různé techniky cvičení a za několik let si ty plotýnky vážně “vycvičila” tak, že dnes mě záda nebolí (ačkoliv, přiznávám, každý den makám na tom, aby to takto zůstalo…).
Jakmile ale přišel v minulosti větší stres, okamžitě jsem záda pocítila, a ne málo. Začala jsem se proto zajímat i o psychosomatiku a o to, jak stres ovlivňuje stav těla. Načetla jsem tisíce knih, nadívala desítky přednášek, navštívila bezpočet workshopů… A nakonec si vytvořila seznam věcí, které když dodržuju, je mi dobře, stres zvládám mnohem lépe a bolesti zad přicházejí taky minimálně. Jsou to ryze praktické věci, ale fungují bezvadně. Tady je máte a kéž jsou i vám k užitku.
1. Začněte den ranním rituálem
Léta začínám den stejně. A je jedno, jestli jsem doma, na dovolené někde mezi medvědy v rumunských horách, na Valašsku u rodičů nebo mě trápí nečekaná kocovina (mezi předchozími dvěmi body nehledejte spojitost).
Ranní rituál by vás měl pozitivně naladit na celý den a ten můj se skládá z několika jednoduchých věcí, které mi zaberou 15 až 20 minut.
2. Pořádně se ještě v posteli protáhněte
Ještě v posteli se pořáááádně protáhnu do všech stran a zívnu si, abych protáhla po noci ztuhlé tělo. Mate vás to zívání? I v obličeji máme svaly, které je potřeba probudit…
Pak pomyslím na jednu věc, na kterou se ten den vážně těším. Může to být cokoliv – schůzka s někým milým, činnost, kterou ráda dělám, dobrá snídaně, vůně kafe… A když nemůžu najít nic lepšího, tak se prostě těším až si umyju zuby…
3. Nakopněte se vodou s citronem
Tohle dělám léta a skvěle to funguje. Pro lepší imunitu i zažívání začínám každé ráno pitím vlažné, v zimě spíš teplé, vody, do které vymačkám trochu citronu (tak, aby ten nápoj byl poživatelný a udělal vám radost – ne budil hrůzu). Protože pitný režim často nestíhám dodržovat tak, jak bych měla, piju tohoto moku po ránu půl litru. Ne najednou, ale po několika locích, než přejdu k dalšímu kroku ranního rituálu.
4. Zacvičte si
Já vím – nudááááá! Jasně, kdo by se dokopal po ránu cvičit?
No, nesmíte si hned představovat hodinovou tabatu… Mě právě ta bolest zad dokopala k tomu, že vážně deset let každé ráno cvičím. Mám několik sestav od 5 do 20 minut, proti bolesti zad, proti bolesti zad a na posílení břicha, proti bolesti zad a ramen a na posílení břicha…
A když už takhle pravidelně cvičím, protože jsem dnes už mimo jiné i sportovní trenérka, založila jsem facebookovou skupinu (www.facebook.com/groups/zuzica), kde se mnou mohou cvičit i ostatní lidé. V současné době cvičím od 8 do půl 9, ale jsou tam i různé pěti a deseti minutovky, aby si to své našel i ten najzaneprázdněnější člověk.
Pro ty, kdo Facebook nemají, jsem na svém webu Zuzica.cz natočila několik cvičících videí a to protahovací je zdarma, tak šup šup – je zde.
A proč cvičit? Protože vás nebude nic bolet! Protože už desetiminutové cvičení uklidňuje mozek, zvyšuje hladinu hormonů štěstí a okamžitě tak zlepšuje náladu (zkuste to, ať víte, že si nedělám srandu…). A pozor, když vydržíte, zjistíte, že díky pravidelnému cvičení budete mít lepší nejen kondici, ale i paměť, budete rozhodnější, pozitivnější, zkrátka: budete mít víc energie. Tak praví aktuální průzkumy vědců…
5. Meditujte
Ne, tohle není žádná ezoterika. Nepředstavujte si levitující vyhublé dlouhovousé staříky…
Já se k meditaci dostávala roky, ale dnes vím, že je to něco, co funguje víc než cokoliv jiného a stačí “být sám se sebou” pět deset minut denně…
Před lety jsem strávila téměř rok v Indii, kde jsem pracovala. Různé meditační ášramy tam tehdy byly velice “in”, a tak jsem jich taky několik navštívila. A nic. Bylo mi kolem dvaceti a strašně mě to nudilo…
Jak čas ale plynul a hlava se mi zanášela, zjistila jsem, že na mě naprosto blahodárně působí čas v kostele, v přírodě…, tam, kde je klid, kde můžu být chvilku sama se svými myšlenkami – a po chvilce vlastně bez myšlenek. Čistá hlava…
A přesně to je ono! Cílem meditace není nic ezoterického, ale prostě si jen na chvilku úplně vyčistit hlavu. Věci pak lépe plynou, jste líp připraveni na neustálé změny, neberete si tak nálady lidí kolem a vy tu náladu máte taky nějak lepší, protože jste zkrátka nad věcí.
Jasně, nefunguje to vždycky, to by ani nešlo. Ale čím častěji, tím lépe…
A mně v tomhle pomáhá jedna aplikace, kterou si pouštím každé ráno na 10 minut na závěr svého ranního rituálu. Jmenuje se Headspace a vymyslel ji Brit, který je původně sporťák, později buddhistický mnich a nakonec, aby toho nebylo málo, cirkusák, Andy Pudicombe.
Vřele doporučuju jeho knihu Ukliďte si v hlavě i výše zmíněnou apku. Je v angličtině, ale ta je velice jednoduchá a kromě pár ryze praktických rad na začátku se v ní moc nemluví, maximálně nějaké to “Breathe”…
6. Dýchejte
A když už jsme u toho dýchání, tak to je ta věc z ranního rituálu, kterou si snažím udržet i po celý den. Dávám si pozor na to, abych nedýchala hrudníkem, nezvedala ramena až ke krku (ah, ten stres), ale dýchala pěkně bránicí a břichem.
Návod, jak na to, najdete zde.
Plné klidové dýchání skvěle pomáhá při stresu, ale taky parádně posiluje břišní svaly, masíruje vnitřní orgány, zlepšuje trávení i spánek – zkrátka vám rozhodně udělá dobře.
7. Snídejte
S tímhle bodem bojuju už léta jako s ničím jiným. Roky jsem si dala ráno vodu, kafe a pak až někdy přišel oběd…
I teď je pravda, že den začínam vodou, pak si udělám ranní rituál, dám si kafe a teprve pak snídani. Ale je pravda, že den s ní je prostě jiný, lepší. Obzvláště, pokud je zdravá. Protože nemám po ránu moc času, většinou stihnu nakrájet banán, zasypat ho mandlovými lupínky a polít medem. Jedna minuta to je a mňam!
A abych motivovala i vás, vědci praví, že zdravá snídaně dodá energii, zlepší krátkodovou paměť a pomůže nám se soustředit při všem, co nás hned po ní čeká.
8. Stanovte si čas, kdy skončíte s prací
Já vím, že v době home officů, učení se s dětmi a vyvařování celé rodině, to není nic jednoduchého a zase spadneme do nočních směn… Ale za normálního života – a to i na volné noze – jsem se už naučila, že “king” je ten, kdo nepracuje po nocích a o víkendech. To je totiž ten největší zabiják energie a toho skutečného života vůbec… A věřte, nikdo to zpravidla neocení.
Pevně si proto snažím stanovit, kdy zkončím. A vážně to udělám. Práce bude vždycky, ale večery s dětmi, partnerem, rodinou a přáteli třeba ne.
Ono to stanovení konce pracovní doby, věřte – mám to vyzkoušeno – vede k tomu, že budete mnohem výkonnější, efektivnější, věci budete lépe plánovat, bez výčitek někdy i delegovat a některé prostě zjistíte, že je úplně zbytečné dělat…
Můj oblíbený Parkinsonům zákon navíc říká: “Práce nám narůstá podle toho, kolik jí dopřejeme času…”
9. Odměňte tělo večerním půstem
Že si protiřečím? Nenechte se mýlit! Naše tělo jede na plný výkon a taky si potřebuje odpočinout, zejména od jídla. A pozor: podle vědců více než jedna třetina zkonzumovaných kalorií spadá do času po 18 hodině! Dopřejte proto svému metabolismu čas na regeneraci a nechte ho odpočinout.
Mně se moc líbila kniha Jíst jako Buddha (krátký souhrn z ní najdete zde). Podle ní se řídím pravidlem 6+1, které by se dalo shrnout takto: 6 dnů v týdnu nejím po 18 až 19 hodině (podle toho, jak rychle stihnu nachystat společnou rodinnou večeři, která je jedním z nejlepších rituálů vůbec) a pak už jen piju vodu nebo bylinkové čaje, bez cukru samozřejmě (a občas hřeším skleničkou vína, abych úplně jako ten Buddha zase nebyla). A sedmý den “prasím”, což znamená velké dlouhé večeře doma, s kamarády v restauraci, zmrzliny u telky s dětmi apod.
Vyzkoušejte to, tělo se vám odmění skvělým pocitem (a menším břichem) už druhý den…
9. Říkejte ano!
Tohle je vlastně hra… Zpravidla ji hraju s dětmi, které mají ty nejšílenější nápady. A taky nejlepší. Projdem se v louži? Sjedeme ten kopec po zadku (ve sněhu samozřejmě). Zhoupeneme se na houpačce? Budeme ještě chvilku pozorovat toho kosa? Nepůjdeme na řetízkáč?
Nekoupíme si psa? No, musím říct, že tady kvůli našim častým cestám na “ano” zatím nehraju…
A někdy taky říkám “ano” šíleným nápadům: Nechcete ty vlasy nabarvit načerveno místo té blond, co už máte deset let? Nepřebrodíme tu řeku? Nepřespíme dnes venku? Nepoletíme zítra do Maroka?…
Věřte, že ty šílené nápady vlastně nejsou ani v nejmenším šílené. Jsou nejlepší na celém světě! A do smrti na ně budete vzpomínat!
10. Jděte ven
Jo, už to dál ani nečtěte a prostě běžte ven. Udělá vám to líp než všechny medikamenty a chytré články dohromady…
I půlhodinová procházka (v jakémkoliv počasí) totiž okamžitě zlepší náladu! Je prokázáno, že náš mozek potřebuje kyslík a světlo, aby nastavil správné tělesné biorytmy. Díky tomu, budeme hnedle veselejší, optimističtější a energičtější.
11. Nepřežvykujte myšlenky
Tohle není žádná legrace. Skutečně existuje něco, čemu se říká ruminace a přeložit by se tohle slovo dalo jako “přežvykování myšlenek”. A známe to všichni. Jakmile nás něco trápí, pořád to donekonečna omíláme, zatěžujeme tím sebe i okolí. A dost možná se vlastně ani nejedná až o tak strašlivou věc nebo osobu. Spíš si to všechno svým věčným probíráním zveličujeme…
A jaká je proti tomu obrana? Velice jednoduchá: prostě se sebrat a jít něco dělat. Fyzicky. Hned.
12. Vyzkoušejte 21denní výzvu
Víte, proč jsme nespokojení? Protože si pořád na něco stěžujeme a nic nám není dost dobré. Myslíme si, že se nám tím uleví, ale ono to tak není. Jen prohlubujeme svou nespokojenost… Když ale změníme to, co říkáme, změníme to, jak myslíme a tím se změní celý náš život (cituji z níže uvedené knihy…). Jo, zní to naprosto vymývačsky, ale něco na tom je.
Zkusit si to můžete v praktickém cvičení, kdy si nasadíte jakýkoliv (nejlépe hezký) náramek a zkusíte si 21 dnů nestěžovat (to je doba, za kterou se utuží nový návyk nebo se zbavíte zlozvyku, což stěžování rozhodně je…). No, ono to většinou na 21 dnů není a když si postěžujete, náramek musíte přendat z jedné ruky na druhou, takže zpočátku se docela zapotíte…
U mě to bylo 5 (!!!) měsíců, ale stálo to za to. Dnes náramek stejně z jedné ruky na druhou minimálně jednou za den přesunu, ale hned si uvědomím, že stěžováním jsem si jen zhoršila náladu a pak se chovám spořádaněji a pozitivněji…
Pokud se chcete do tohohle užitečného pokusu taky pustit, přečtěte si knihu Willa Bowena Svět bez stížností a začněte 21 denní výzvu (návod, jak na to najdete i v mém článku zde).
13. Dobrovolničte, buďte užiteční
Ne, neznamená to vstoupit do dámského klubu a začít šít… Dobrovolničit se dá jakkoliv a vlastně jsem takhle nazvala jakoukoliv činnost, kterou uděláte něco dobrého pro druhé. Protože nic vás tak nenaplní, jako dobrý pocit, že jste užiteční, že něčemu dobrému nebo někomu pomáháte.
A jak můžete dobrovolničit? Co chodit dětem do knihovny číst pohádky? Co brát lidi s sebou běhat? A co nabídnout nemocným sousedům, že jim nakoupíte?
A úplně nejvíc užiteční budete, když se budete pravidelně vídat se svými přáteli a budete jim po ruce v jakékoliv chvíli. Když budete pravidelně volat rodičům a prarodičům a hlavně je pravidelně vídat. Jo, někdy to dá zabrat…, ale tohle jsou ty chvíle, kvůli kterým tady jsme.
14. Dělejte víc to, co vás baví
Ovšem nemyslím tím ležení na gauči a civění na telku… Začněte tím, že si na papír do jednoho sloupečku sepíšete věci, které vás baví a do druhého ty, které vás nebaví, které nesnášíte.
Budete překvapeni, co se ve které skupině ocitně. Budete mít naprosto jasno v tom, které věci byste měli omezit, delegovat nebo nedělat vůbec a kterým byste se naopak měli věnovat víc.
Já si tohle cvičení dělám tak jednou za rok a vždycky si vyberu pár nejdůležitějších věcí, které mě baví – a vymyslím si jasné kroky, jak to změnit, dokonce si i časově stanovím termíny. A věřte, že zpravidla to pak vážně dodržím a něco změním. Krůček po krůčku dělám více věcí, které mě baví a zbavuju se těch, při nichž mi není dobře.
15. Udělejte si čas na chvilku vděčnosti
S předchozím bodem souvisí i tento. Zvykla jsem si na to, že každý večer pomyslím na jednu až tři věci, které se mi ten den podařily, líbily, za které jsem vděčná…
A tuhle hru hraju večer v postelích i s dětmi. Většinou překvapí tím, za co jsou vděčné ony a vám dojde, že ty malé věci jsou většinou ty největší…
