Tohle musím, tamto bych měla, ono je potřeba to udělat… Znáte to – pořád jsme k něčemu nuceni. Pravda je ovšem taková, že mnoho věcí po sobě chceme zbytečně. Šlo by je jednoduše delegovat, nebo třeba i nedělat. Svět by se nezbořil. Zato náš život by byl o mnoho lepší. Tady je tedy můj vyzkoušený návod na to, jak dělat míň to, co si myslíme, že musíme a víc to, co nás baví a co je v životě skutečně důležité.
Přijde, že víc už toho stihnout nemůžete, že svět se hroutí, že máte v životě málo radostí a je to zkrátka jen samá povinnost? Tak to vás uklidním. Ono to takhle totiž zpravidla není. Je ošklivé (a bolestivé) si to přiznat: ale tohle si zpravidla děláme jen my sami. Nikdo jiný než my po nás nechce, abychom udělali ještě to a ještě tamto… Děláme to dobrovolně. A sami si tak můžeme i za to, jak se cítíme…
V životě se nám často nastřádá spousta činností, které vlastně nejsou tak důležité, jak si myslíme. Co je pro nás vlastně ale důležité? A čím skutečně trávíme svůj čas? To všechno zjistíte z jednoduchého cvičení. Já si ho dělám na začátku roku a pak každý měsíc. Zabere chvilku, ale otevře vám oči a nasměruje vás správným směrem.
Udělejte si seznam priorit pro více radosti ze života
Vezměte si papír a udělejte si na něm dva sloupce:
1. Do levého napište deset (nebo i více) aktivit, které jsou ve vašem životě důležité, které vám dělají radost.
2. Do pravého pak napište deset (nebo i více aktivit), kterými jste v posledních čtyřech týdnech strávili většinu svého času.
3. Máte? Pak si v pravém sloupci zakroužkujte aktivity, které jste dělali rádi.
4. Do jaké míry si překrývají aktivity v pravém a v levém sloupci? Podle toho poznáte, zda trávíte svůj čas skutečně aktivitami, které jsou pro vás důležité.
Najednou budete mít naprosto jasno v tom, které věci byste měli omezit, delegovat nebo nedělat vůbec, a kterým byste se naopak měli věnovat víc. A nyní si sepište, co změníte, kdy a konkrétně jak.
U věcí a činností, které vás baví, je to poměrně jednoduché, ale přece jen to chce taky jasný plán. Pokud chcete mít víc času na děti, napište si, jak a kdy spolu budete trávit čas. Tak, aby to bavilo i vás:-) Pokud vás naplňuje běhání nebo cvičení (rozhodně je prospěšné a důležité), stanovste si pevně čas apod. Všechny tyhle aktivity si naplánujte, stanovte pevné termíny a nakonec si je každý týden znovu i zapište do rodinného (či jiného) kalendáře, stejně tak, jako tam píšete kroužky dětí, návštěvy lékaře, nebo manželův tenis. Co je psáno, to je dáno a věřte, že pak to skutečně dodržíte!
Kde je vašich 20 % důležitých věcí?
Horší je to ovšem s činnostmi, které chceme omezit, nebo kterých se chceme úplně zbavit. Tady je dobré se zastavit a zeptat se sám sebe: “V jakých situacích se cítím být ve stresu? Co mi krade nejvíc času a stojí mě nejvíce nervů? Čím zabíjím čas a pak si to vyčítám?”
Já se tady řídím podle tzv. Paretova principu, který mi přijde velice užitečný pro většinu oblastí v životě. Vilfredo Pareto byl italský ekonom a sociolog a jednou si všiml, že 80 % hrachu, který vypěstoval, pochází jen z 20 % vysazených lusků. Začal pak tuto teorii aplikovat dále a dnes je známa jako Paretovo pravidlo, které říká že 80 % výsledků vychází z 20 % našeho úsilí.
A je krásně použitelné i v běžném životě, protože si díky němu uvědomíte třeba právě to, co je důležité, a co vám bere zbytečně energii.
Vyzkoušet si to můžete třeba tak, že se zamyslíte, nad tím:
Co děláte třeba jen 20 % času, ale přináší vám to nejvíce radosti a uspokojení?
Kterých cca 20 % lidí, s nimiž trávíte čas, vás dělá nejšťastnějšími?
Kterých cca 20 % (pracovních, ale klidně i domácích) činností vám přináší 80 % výsledku?
Zkrátka si to chce vybrat ty důležité věci a zbytek vypustit nebo dělat jinak.
Nechám to být, změním to, přijmu věci, jaké jsou
Mně pomáhá, když si pak tyto činnosti, situace, nebo i lidi určím a rozdělím si je do 3 skupin:
a) Nechám je být (členství ve spolcích, které mě už nenaplňují a berou mi spoustu času, zbytečné schůzky, které jdou vyřešit po mailu nebo telefonu, zvlášť v současné době….).
b) Změním je tím, že je omezím nebo deleguju (čas na sociálních sítích, každodenní vaření teplých večeří, hlavně domácí práce a nejrůznější pracovní činnosti…)
c) Přijmu je takové, jaké jsou a budu se snažit nad nimi dál zbytečně nepřemýšlet (nezbytné návštěvy některých příbuzných, povaha šéfa, nebo spolupracovníků…)
Věřte, že jakmile zjistíte, co je skutečně důležité, zjistíte i co všechno děláte zbytečně (i to, že někdo jiný to udělá líp). Krůček po krůčku tak začnete dělat víc věcí, které vám přinášejí radost a zbavíte se těch, při nichž vám není dobře.
Deník vděčnosti jako zpětná vazba
Zda měníte věci k lepšímu, poznáte i podle toho, že sami začnete hledat čas a pouštět se do věcí, které vás posouvají k větší spokojenosti. Jako hezká zpětná vazba vám může sloužit třeba i tzv. deník vděčnosti, který doporučuju si vést (i proto, abyste se k němu třeba po roce vrátili a viděli, jak jste postupovali a co jste zažívali…).
A víte co? Udělejte to rovnou. Najděte si, nebo jděte a kupte si, skutečně hezký deníček. Dejte si ho vedle postele a dnes – poprvé – si najděte večer před spaním chvilku čas na to, abyste si do něj zapsali tři věci, které vám dnes udělaly radost, za které jste vděční, za které jste na sebe třebas i pyšní.
Naši mysl to nastaví na pozitivnější vnímání – a to nejen večer před spánkem, ale i v průběhu celých dalších dnů, protože budete přemýšlet, co dalšího byste si na seznam vděčnosti mohli přidat. Budete najednou aktivnější a budete se pouštět do nových věcí, do nichž by se vám jinak nechtělo, anebo byste si na ně třebas netroufli.
Já jsem si tenhle skvělý zvyk převedla ještě na jedno milé každodenní cvičení, které dělám i s dětmi. Večer máme rituál, že si spolu lehneme a každá řekne, co se jí ten den líbilo, za co jsme vděčné. Většinou jsou to úplně malé věci, nebo do kterých se nám moc ani nechtělo, ale ve finále rozhodně stály za to – jako zahrát si večer kanastu, jít se projít v dešti, uklidit spolu zahrádku a zpravidla i to, že jsme prostě spolu. Právě teď a naplno.
