Seznámení s Feldenkraisovou metodou u mě osobně provázely velké a pozitivní změny v mém těle, ale dalo by se říci i duši. Nejenže mi nejspíš pomohla od zdravotního problému fyzického, ale navíc dokázala krásně zklidnit hlavu. A tak jsem vám o ní sepsala článek…
“Vnímáme, jak dýcháme. Jestli dýcháme nosem nebo ústy. Kudy dech proudí tělem, jestli někde doznívá, jestli se někde něco zvedá, pokládá… Kde cítíme, že je nejvíce rozložena naše váha – je to v oblasti hlavy, ramen, v oblasti zad, v oblasti pánve, nohou? Neřešíme, jak by co mělo být, ale jak to teď cítíme,” říká tichým hlasem lektorka Feldenkraisovy metody, jejíž lekci jsem navštívila.
Uvědomujeme si svůj dech, své tělo, jeho jednotlivé části. Pomalinku rozhýbeme hlavu, nohy ruce… Všechno jsou to jemňounké několikacentimetrové pohyby. A nakonec se vše propojí tak, že nemáte ani sekundu se začít nudit, myšlenky nemají čas odplynout k tomu, co všechno ještě máte dnes udělat…
Po lekci sedím a cítím, že v mém těle se něco změnilo.
Za dva dny jdu na plánovanou operaci a můj stav se natolik zlepšil, že zákrok dopadne líp než i lékaři čekali. Stejnou operací jsem si prošla už před nějakým časem a obávala jsem se rekonvalescence, která byla posledně dlouhá a poměrně náročná. Najednou je mi už druhý den dobře, odpočívám a celé tělo je tak nějak kompaktnější, uvolněnější…
Možná za to mohla moje celková předoperační příprava, vyklidnění, ale dost možná ten malý zázrak přivodila taky Feldenkraisova metoda. Lekce jsem si následně předplatila online a protože jde o jemné pohyby, hned po pár dnech jsem se k ní vrátila. Dopřávám si ji dvakrát týdně, ideálně večer, a je mi neskutečně dobře. Tělo je mnohem lehčí, jsem méně unavená, hlava je klidnější a dobře spím.
Moshé Feldenkrais: fyzik, judista i tvůrce pohybové metody
Pojďme se tedy na Feldenkraisovu metodu podívat blíže. Velice zajímavý je ostatně už příběh jejího zakladatele, kterým byl Moshé Feldenkrais (1904 – 1984). Ten byl mezinárodně uznávaným ukrajinsko-izraelský fyzikem. Narodil se v Rusku, ve 14 letech se přestěhoval do židovské komunity v Tel Avivu a později do Francie, kde po náročném studiu dosáhl titul doktora věd. Před válkou se usadil v Británii, kde se stal důstojníkem námořnictva v oblasti výzkumu a ve svém oboru získal několik patentů za vylepšení sonaru.
Kromě úspěšné vědecké kariéry byl také nevídaně úspěšným sportovcem. Věnoval se mnoha sportům, ale především bojovému umění a konkrétně judu, v němž jako jeden z prvních Evropanů získal černý pás. Už jako mladík si ovšem zranil koleno při fotbale a problémy s ním ho celý život provázely, až došel do fáze, kdy mu lékaři poměrně rázně doporučovali operaci. Zákrok byl ale tehdy natolik složitý, že měl jen 50% šanci na úspěch.
Tehdy se rozhodl se situací poprat sám. Začal zkoumat vlastní tělo a vyvíjet rehabilitační cvičení. V nově vzniklé metodě pak propojil výsledky pohybových procesů se zkušenostmi z bojového umění a s vědomostmi z oblasti mnoha věd od anatomie, přes biomechaniku, fyziologii, fyziku, neurovědu až po psychologii a ve velké míře také pozoroval pohybový vývoj dětí a vše konzultoval se svou ženou, jenž byla pediatrička.
Feldenkraisova metoda se ukázala jako účinnou a Moshé Feldenkrais se s uzdraveným kolenem vrátil ke svému oblíbenému judu. Své poznatky shrnul v několika knihách, přestěhoval se do Tel Avivu, kde založil školu a za dalšími zájemci o studium své metody, která se stala rychle slavnou, začal cestovat na přednášky po celém světě.
Feldekraisova metoda – návrat sám k sobě
Feldenkraisova metoda vás překvapí v tom, že nemá pevně daný rámec – ano, cviky nejsou složité a opakují se (byť každá hodina může být zcela jiná), ale v tom smyslu, že nic není dobře, nic není špatně. Lektor (studium metody trvá čtyři roky) vás navádí slovem k jemným pohybům – stimuluje váš nervový systém k tomu, abychom se začali pohybovat vývaženěji, ekonomičtěji, ale přitom správně a s lehkostí.
Podstatou Feldenkraisovy metody je to, že si pomoct může každý sám, protože v sobě máme klíč k vlastnímu tělu. Jako děti se postupně přirozeně učíme jednotlivym pohybům. Jejich vzorce v našem mozku (a potažmo i těle) zůstávají po celý život, ale někdy je odsuneme někam hluboko, nejsme v souladu s naším tělem, přestaneme mu umět naslouchat a výsledkem tak bývají nejrůznější zdravotní potíže, zejména s pohybovým aparátem.
Podle Moshého Feldenkraise je naše tělo i mysl jeden celek a naše motorické funkce jsou pokračováním těch mentálních. Své tělo si tak začnete mnohem více a lépe uvědomovat. V lekcích se při jednotlivých pohybech (v různých polohách na zádech, na boku, vsedě, vestoje…) celkově zklidníte a začnete cítit, kde je tělo ztuhlé, jak reagují jeho jednotlivé části…
Po lekci se zpravidla něco, co to už notně potřebovalo, uvolní. Já tak zpravidla cítím uvolnění v bederní oblasti, kde jsem měla problémy s meziobratlovými ploténkami, při větším stresu pak v krční páteři. Především si ale začnete uvědomovat důležité věci ala, kterou stranu těla přetěžujete, kterou nohu nebo ruku používáte více, ale třeba i to, že máte plytké dýchání, vytáčíte hlavu více na jednu stranu, hrbíte se, a třeba i více inklinujete k vykyčlení na jednu stranu apod.
To všechno pak přináší výsledky v běžném životě, kdy své pohybové návyky začnete měnit – jemně, nenásilně, jde to zkrátka tak nějak samo.
Mottem Feldenkraisovy metody je to, že nic nehodnotí, neposuzuje, ani o nic neusiluje ve smyslu, že se nikde netlačí na pilu ve výkonech, ani v pohybech samotných, v jejich rozsahu nebo rychlosti. Vše se zkrátka nechává plynout, vše je dobře. Tělo se během cvičení propojuje s mozkem a vše se vrací do potřebné rovnováhy. Ke svým základům. K sobě samému.
