Trakční lehátko (správně autotrakční lavice) mi před pár lety přivodilo šok u mé kamarádky Nataši. V jejím vídeňském bytě totiž zabírá dobrou půlku její velké koupelny a jen o málo čem jsem ji slyšela tak básnit. Každé ráno – téměř dvacet let – se na něm prý “protočí” hlavou dolů, chvilku si povisí, a tak krásně protáhne celé tělo, a to doslova. Blahodárně pak prý lavice působí zejména na vyhřezlé plotýnky. A tak jsem nelenila a pořídila si ji taky. “Protáčím se” ve dne v noci – k manželově radosti – v jeho pracovně, a světe zboř se, ono to vážně funguje!
Abyste si to dokázali představit: ono se nejedná o nic miniaturního, co někde schováte v bytě. Ano, trakční lehátko je skladné, ale ne až tak skladné… Musíte ho mít někde pěkně po ruce, abyste se na ně minimálně jednou denně položili a “protočili” se na něm hlavou dolů (nebo do vám příjemné pozice).
Taky to není levná záležitost: stojí 6 000 Kč a já si pro něj zajela přímo k jeho výrobci, panu Dolejšímu, který mi vše během dvou hodin ukázal.
A nutno říct, že jsem k tomu velestroji byla hodně dlouho notně skeptická. Pořídila jsem si ho až po dvou nebo třech letech, co jsem o něm slyšela, a začala ho zkoumat…
První výsledky jsem ale začala cítit už po týdnu, co jsem na něm doma “cvičila” (možná za to mohlo i to, že jsem se “protáčela” nepovoleně několikrát denně). Ten týden jsem byla na nulové bolesti zad, které mě jinak trápí neustále. Týden v rumunských horách bez lavice (do kufru se nám prostě už nevlezla) mě zase zruinoval. No a další dva týdny doma odmítám odjíždět, byť i na víkendy, od trakčního lehátka pryč…
Jak trakční lehátko funguje
Zcela zásadní je obrácená pozice, do níž se díky trakčnímu lehátku dostanete (ano, zkušení jógíni na aerojóze docílí zřejmě toho samého). Svaly se tak rychle uvolní a celé tělo a zejména páteř se prodlouží. Stačí několik minut v této pozici – a sami to hned pocítíte.
Podle odborníka však není nutné být úplně v obrácené pozici, stačí i ta vodorovná, aby se s naším tělem začaly dít pozitivní změny. “Naše tělo stabilně trpí různými svalovými tenzemi, které trakční lehátko dokáže rozvolnit. Jeho konstrukce a výplet krásně kopírují záda a už ve vodorovné poloze se svaly uvolní,” říká autor lehátka Emil Dolejší. Původně ho se synem vyvinuli pro něj, když ho trápily velké bolesti zad a pohybového aparátu, patentovat si ho pak nechal v roce 1991.
“Na tělo tímto nevytváříte žádný tlak, je v maximálně zrelaxovaném stavu, necháváte působit gravitaci a vytváříte tak ideální podmínky k jeho regeneraci,” dodává.
Co se týká plotýnek, ty dokáže trakční lehátko protáhnout díky tomu, že jejich jádro znovu nasaje potřebnou tekutinu, která vyživuje chrupavku. “Právě tato tekutina věkem vysychá. Do třiceti let jde o vcelku nenápadný proces, který nijak nepociťujeme, ale jakmile začne později docházet k degeneraci plotýnek, přichází o tekutiny, ztenčuje se, vnější obal může prasknout a dojít k bolestivému výhřezu, anebo může plotýnka také takzvaně vyschnout. Trakční lavice naopak pomáhá plotýnkách v regeneraci a celé páteři pak znovu k jejímu původnímu prodloužení,” upřesňuje Emil Dolejší.
Trakční lehátko má více poloh než jen tu děsivě svislou
Trakční lehátko se nejvíce doporučuje používat večer před spaním, kdy uvolnění páteře vystačí až do rána. Já mám ovšem tu zkušenost, že je lepší nejít hned do postele, ale ještě chvilku vydržet – protažená páteř mi zkrátka nenavozuje hned poklidné spaní.
Zato ranní “protočení” je skvělý rituál, který mě nastaví na celý den, a nemusíte jít hned do pozice hlavou dolů jako statečná Nataša. Už v rovnovážné poloze máte příjemný pocit beztíže, což je samo o sobě pro svaly (i hlavu) velice uvolňující.
Možností, jak nastavit lehátko, je totiž mnohem více: můžete jít do 35°, 50° anebo do 65° jednoduše tím, že si nastavíte na zadní stranu lehátka tyčku, která umožní pevný a bezpečný doraz.
Sklon trakčního lehátka přijde postupně, není se čeho bát
Při prvním použití je dobré, když máte někoho, kdo vás pohlídá, a stačí jít do vodorovné polohy. Následně do mírného sklonu lehátka a postupně jdete časem níže a níže.
Postup je takový, že nastoupíte chodidly na úpony, zafixujete kotníky (vše je skutečně bezpečné), pomalinku vzpažíte ruce nad hlavou a vahou vlastního těla se začnete postupně přetáčet do vodorovné polohy a následně svislé na druhou stranu. Vše si regulujete sami, tak pomalu, jak chcete, a v každé poloze vydržíte, jak dlouho chcete, jak je vám to příjemné. V mírně šikmých polohách se doporučuje zůstat jednu až tři minuty, v šikmějších a v kolmé pak do jedné minuty. Pak se vrátíte do polohy vodorovné a tam vydržíte pět až osm minut. Vše můžete dvakrát opakovat.
“Lidé jsou často i ve vodorovné poloze přesvědčeni, že mají nohy až u stropu, byť úhel je velice mírný, ale to časem překonají. Rychleji, než si myslí… Vše spočívá v jemnosti, se kterou jdeme dále. Postupně je dobré zaměřit se na své tělo a ve vodorovné poloze ho nejprve nadlehčit – je dobré začít pánví, vytáhnout o kousek dál jeden bok, pak druhý, přidat ramena a cítit, jak se vaše páteř protahuje o celé centimetry na délce,” doporučuje Emil Dolejší s tím, že při jakémkoliv nepříjemném pocitu je důležité vrátit se hned zpět do vodorovné polohy a následně do základní pozice.
Kromě protažení celého těla však trakční lavicí podle jejích tvůrců uděláte něco i pro své vnitřní orgány a systémy. “Mimořádně dobré účinky má také na zažívací ústrojí, na krevní oběh, nervový systém a mnohé další,” vyjmenovává Emil Dolejší.
A my máme doma teď tak trochu pouť: Poté, co jsem “protočila” naše děti, všechny jejich kamarády, naše kamarády a zbytek rodiny, volají na mě už i náhodní kolemjdoucí, zda bych je nemohla taky malinko vytočit. Joooo, vytočím vás všechny ráda. A minimálně jednou denně!
Více detailů o trakčním lehátku se dočtete na Lehatko.cz
