Suché, polosuché, s ocáskem, s jemných nádechem esence lesního ovoce… debaty o víně jsou na denním pořádku všude, kam se podíváte. Ale pivo? Náš národní nápoj? Na hlavu ho vypijeme 147 (!) litrů za rok a přesto o něm víme tak málo. A přitom není pivo jako pivo a o těch, které vyrábějí naše malé pivovary, by se dalo debatovat celé hodiny taky. Nejlepší ze všeho je prostě ale takovým pivům jednoduše podlehnout…
Nepatřím ke znalcům vína ani piva – nejvíc mi dosud chutnala malá desítka při cyklovyjížďkách, kdy jsem hledala jakýkoliv důvod k zastávce… Musím ale říct, že po jednom zcela zlomovém večeru, jsem duší pivařka, zcela pohlcená, nadšená a pivo se pomalu stává mým denním chlebem (ehm, trochu přeháním samozřejmě).
Stalo se to tak. Jednoho dne mi kamarádka novinářka Míša Vaňková zmínila, že s dalšími několika v tomto moku vzdělanými a pivní chutí požehnanými ženami mají Pražský dámský pivní klub.
Ah, jen ten název, ta exkluzivita ve mně probudily takovou vzdělanost, že jsem vyrazila hned na jejich další schůzku do Pivovarského klubu v pražském Karlíně. A byl to jeden z nejbáječnějších večerů, jaké jsem zažila…
“Rád bych na naší dnešní pivní degustaci uvítal členky Pražského dámského pivního klubu,” řekl do mikrofonu na úvod velmi výrazně pořadatel a mrkl k našemu stolu, jedinému na pódiu hned vedle velkého promítacího plátna. Přítomných sto mužů rozpačitě, nevěřícně a zlehka zatleskalo.
Chvála Homebrewerům!
Před degustací jsme si objednaly – jak jinak – pivo zdejší. A nebylo právě jednoduché ho vybrat… Šesti místními pípami totiž dosud proteklo 900 druhů piv a prodávají tady kolem 250 druhů piv v lahvích – české, belgické, britské, německé, americké a další. V dnešní nabídce se psalo, že čepují pivo s pořadovým číslem 924 od roku 2005, kdy byla restaurace otevřena!
Já volila mezi spontánně kvašeným Page 24 Sour Ale, Irish Stoutem Morion 17° se šlechtickým erbem (vyrábí ho Zámecký pivovar Frýdlant), Strong Lagerem Rakovar 560 14°, schvrchně kvašenou Jiskrou, nefiltrovaným světlým ležákem Benedict z Břevnovského klášterního pivovaru a z pšeničného Primátora Weizen.
Ano nepletete se – nyní jsem vše pečlivě opsala ze svého nového pivního deníčku a snad jsem nikde neudělala chybu. Poznámky ze školení k jednotlivým pivům jsou bohužel nečitelné. Dodnes ale vzpomínám na lahodnou chuť Benedicta…
A pak se za stůl na pódium usadil hlavní šéf malých pivovarů Jan Šuráň. A tady poprvé zajiskřilo v mé lásce k pivu. Nejen proto, že onen muž je velkých myšlenek (a nejen pivních), ale především proto, že podle několika ryze typických slov jsem poznala, že je z mého rodného Valašska, dokonce z vedlejšího městečka, ze Slavičína. Stejně jako o pivu, jistě by mohl mluvit i o slivovici a šlo by mu to stejně dobře.
Ale zpátky k pivu. Degustace to byla fenomenální a plná příběhů. Degustovalo se deset (no dost možná dvanáct piv, od toho desátého mi to začalo poněkud splývat). Každý kousek, výjimečně dva, na tuto příležitost vyrobil některý z přítomných amatérských sládků. Přihlásit se sem totiž může každý, podmínkou pro tzv. homebrewery je to, že prinesou alespoň 7,5 litru od jednoho vzorku.
Dobré pivo z paneláku
Každý jsem dostali na ochutnání z malé skleničky, ale minimálně ve mně začala nakupená promile alkoholu dělat své. A asi taky ty historky – jeden sládek při vaření piva usnul a pivo dostalo nezvyklou chuť i barvu (nepíšu, že špatnou…).
Další byl Američan, který vyrábí nefalšovaný berounský stout a za poslech a bedlivý pozor u prezentace rozhodně stál i mladík, který vaří své lahodné pivo v paneláku (prý dokázal pro vaření tohoto moku v kuchyní nadchnout i s vou přítelkyni, ale po týdnu embarga na veškeré činnosti v kuchyni její vzrušení opadlo a mladík se svou vášní putoval do koupelny).
Zkrátka byl to večer jak pivem vyšitý a asi ten pravý pro všechny, kdo cítí, že by v nich vášeň k pivu mohla bublat. Já pro ni hodlám nadchnout partu svých kamarádů, s nimiž vyrážím na další příběhovou degustaci do Pivovarského klubu hned další měsíc. A dost možná se z této akce stane pravidelná položka v našem rodinném Google kalendáři.
Vzkaz pro mého manžela: Ano, i my ženy, máme koníčky a mnohé by nám mohli muži závidět. Ačkoliv u piva stmeluje muže i ženy asi nakonec jeden jeho největší přínos, který krásně vystihl Vladimír Páral: “V tom právě spočívá léčebnej účinek piva, že vás při něm nic nenapadá.”
Více inspirace najdou všichni milovníci a milovnice chmelového moku na www.pivovarskyklub.com
