Stačilo něčí jedno slovo a vaše nálada, která byla doposud úplně skvělá, se propadla na bod mrazu? Hlavou vám pak celé dny víří otázky, proč to ten člověk udělal, jak to myslel a jaké všechny možné i nemožné následky to bude mít? Tohle se nám děje pořád a je těžké zůstat nad věcí a nic si nebrat k srdci. Mně je velkým pomocníkem útlá knížka Jak si nenechat zkazit náladu aneb Pravidlo popelářského vozu. Kdysi dávno jsem ji koupila ve výprodeji za dvacet korun. Přesto vévodí mé knihovně chytrých knih a často se k ní vracím. A tady je tedy krátký návod i pro vás, jak si nenechat zkazit náladu.
Necitlivé, agresivní, bezohledné a někdy přímo otravné chování nás zpravidla nenechá klidnými. Mnozí lidé na nás útočí někdy zcela vědomě, v práci, v rodině, v obchodech, ve škole – a úplně specifickou oblastí jsou pak nevyžádané příspěvky na sociálních sítích…
“Spousta lidí se chová jako popelářské vozy. Jezdí kolem nás plní odpadků, hněvu, zklamání a negativních emocí. Jakmile se v nich odpadky nahromadí, začnou hledat místo, kde by je mohli vyklopit. Když jim to dovolíte, vyklopí je na vás. Takže, když se vás někdo pokouší zavalit svými odpadky, neberte si to osobně. Usmějte se, zamávejte jim, popřejte jim hodně štěstí a jděte dál,” dává návod na to, jak být v životě šťastný autor knihy Jak si nenechat zkazit náladu aneb Pravidlo popelářského vozu David J. Pollay.
Jenže to zase, samozřejmě, není tak jednoduché, jak píše. Častěji prostě tyto odpadky přijmeme a pak je předáme dalším lidem – v práci, doma nebo i na ulici…
Podle Davida J. Pollayho ale má každý z nás možnost volby, jak se zachová. Nemusíme podle něj vstřebávat špatné nálady, starosti a zklamání ostatních lidí. A nemusíme ani zatěžovat druhé svými břemeny.
Autor dnes slavného bestselleru si proto před lety dal závazek, který s ním dnes naplňují miliony lidí po celém světě: “Nestojím o žádný odpad a a ani ho už nebudu nikde šířit.”
A jak na to prakticky popisuje ve své knize, z níž jsem vám udělala rychlý praktický souhrn.
1. Nechte popelářský vůz projet kolem
Důležité je nezpracovávat “odpad”, který na vás chce někdo vyklopit – neanalyzovat ho, nezabývat se jím, nediskutovat o něm – ale nechat ho projet kolem. Nechat všechno špatné, aby nás minulo a tím pádem nám zůstalo víc místa pro to dobré. Jen tak se podle odborníka budeme moct v životě zaměřit na to, co je v něm skutečně důležité.
2. Nemávejte nad věcmi rukou, nechte je úplně plavat
“Mávni nad tím rukou,” poradí vám možná někdo, když se chystáte nechat lapit do řešení nějakého problému. Jenže, když mávneme rukou, znamená to, že jsme danou situaci museli nějak vstřebat, přijmout a zpracovat. A to už je hóódně energie.
Rada Davida J. Pollayho proto zní: “Co nemůžete ovlivnit, si neberte osobně a nechte to jednoduše plavat.”
3. Nemusíte se hájit!
Obrana nám bere také příliš energie. Až budete mít tedy příště pocit, že to musíte dělat, na chvíli se zastavte a uvědomte si, zda na vás skutečně někdo útočí nebo, zda se jedná o banalitu.
“Nemusíte se hájit pokaždé, když někdo upozorní na vaše slabé stránky. Zároveň není potřeba, abyste ze stejného důvodu soudili jiné. Soustřeďte se na to, co je dobré a důležité ve vašich vztazích a popelářskými vozy – včetěně těch, které jste vytvořili, se nezabývejte, radí David J. Pollay a dodává: “Je lepší se k čemukoliv vrátit ve vyrovnaném vztahu, než muset vymazávat negativní dopady střetnutí s popelářským vozem. Dovolíme-li jim, aby aktivovaly naše obranné mechanismy při každé příležitosti, necháváme se zatáhnout do bitvy, bere nám to energii. Jsme-li stále připraveni se bránit, jsme zranitelní. Při sebemenší provokaci se pak vrháme do zbraně a mrháme energií na důležité věci.”
Praktické cvičení:
– Na chvíli si teď sedněte, vezměte si sešit nebo papír a sepište si, kdy máte pocit, že byste se měli bránit, kdy to děláte. Pak zhodnoťte, zda jste tak měli jednat,
nebo by bylo lepší tak činit později, anebo třeba vůbec.
– Najděte jednu situaci, která se ve vašem životě opakuje, a v níž byste chtěli svou obrannou reakci zredukovat. Opět si ji zapište.
– Ve kterých oblastech dovolujete popelářským vozům, aby na vás vyklopily své odpadky? Napište si je a sepište si k nim i to, jak příště zareagujete, aby na vás své negace hodit nemohly.
4. Nasyťte se hněvem
Přemítáním nad vlastním hněvem se nevyplácí, vede jen k dalším nepříjemnostem. Prožíváme původní útok na sebe pořád dokola, protože mu věnujeme pozornost, kterou si nezaslouží. A přiznáváme mu tím větší důležitost. Hloubáním nad urážkami a touha po pomstě přináší jen další frustraci, vztek a zklamání.
5. Nenechte se strhnout ke kritice a stížnostem
Lidé si neustále stěžují a kritizují, a ať už si toho jsou vědomi nebo ne, chtějí po nás, abychom se taky dali strhnout jejich negativitou. Je to tak snadné… Uvědomte si ale, že se nemusíte účastnit negativních rozhovorů jen proto, že je někdo zahájí. Ideální je odvést okamžitě při první příležitosti konverzaci k něčemu důležitějšímu a pozitivnímu. Ideální je zaměřit se na daném člověku na něco pozitivního na něm, na něco, co mu dělá radost. Tím stavidla stížností zpravidla zastavíme.
Na stěžování druhých můžete zareagovat 5 způsoby:
Když se budete vy nebo druzí vypovídávat, můžete sklouznout k pomlouvání a drbům. A z toho rozhodně nebudete mít dobrý pocit, jen se stanete součástí dalšího problému. David J. Pollay proto doporučuje zareagovat na stížnosti druhých některou z následujících možností:
– Jestliže je stížnost opodstatněná, pomozte stěžovateli problém vyřešit.
– Jestliže je stížnost zbytečná a neopodstatněná, změňte téma hovoru na něco konstruktivního.
– Jestliže si dotyčný stěžuje dál, zeptejte se ho, zda se potřebuje na chvíli vypovídat. Tato otázka ho zpomalí a jeho emoce částečně vystřídá přemýšlení nad odpovědí. A zpravidla také rozptýlí část negativní energie. Jestliže odpoví kladně a začne se svěřovat, pozorně naslouchejte.
– Jestliže si dotyčný chce neustále povídat o tomtéž, pokuste se ho nasměrovat ke zdroji problému.
– Stane-li se z někoho neustále si stěžujícího významná část vašeho života, dejte mu najevo, že jeho chování váš vztah poškozuje. Pokud se nic nezmění, co nejvíce se od něj distancujte. Pak se usmějte, zamávejte mu a popřejte mu vše dobré. Musíte jít dál a on také.
6. Nestaňte se popelářským vozem
Stejně je dobré více přemýšlet o tom, o čem hovoříme my. Než si začneme stěžovat nebo něco/někoho kritizovat, pomlouvat, osočovat, je dobré si položit otázku: “Pomůže to někomu? Zlepší to nějak situaci? Budu se pak cítit líp? Co dobrého si z toho odnesu já? Jaký z toho rozhovoru budu mít pocit?”
Jakmile se prostě přistihnete, že vyklápíte odpadky, přestaňte. A přesměrujte svou pozornost jinam… Pokud se vám to nepodaří a svůj odpad vyklopíte, vězte, že život v bezodpadkové zóně prostě není jednoduchý. S popelářskými vozy se budete setkávat neustále. A je nutné přijmout také fakt, že i vy se – stejně jako ostatní – někdy stanete popelářským vozem.
Je ale velký rozdíl vyklopit své odpadky a vypovídat se. Je dobré se lidem svěřit, pomůže jim to pochopit váš problém. Je ale důležité jim vyložit to, co máte na srdci a pak přestat.
Když je začnete zasypávat svými odpadky, budou se cítit vaším problémem zatížení. A pokud k tomu dojde, je důležité si to uvědomit, za dotyčnou osobou se vrátit, omluvit se a znovu jí vyložit to, co jste měli v úmyslu jí říct, než jste se proměnili v popelářský vůz.
Praktické cvičení:
Zamyslete se nad tím, kdy se z vás obvykle stává popelářský vůz? Co můžete změnit ve svém myšlení, chování a činech, aby se to nestávalo tak často? A vše si zapište. Už jen tím, že své myšlenky a pocity dáte na papír, vytváříte sami pro sebe závazek, že to uděláte a hlavně: líp si dané situace i jejich řešení promyslíte.
7. Mávejte negativním vzpomínkám
Popelářskými vozy jsme i my sami sobě a zasypáváme se nechtěnými odpadky: negativními vzpomínkami, představami budoucnosti, poraženeckými zvyky a myšlenkami…
Nemáme to totiž snadné. Psychologové z Floridské univerzity udělali nedávno průzkum, z něhož vyplývá, že špatné věci si pamatujeme mnohem lépe déle a častěji než ty dobré. Špatné vzpomínky se lépe ukládají a častěji si je vybavujeme. Špatné reakce okolí nás ovlivňují více než ty dobré, nepříjemné informace zpracováváme pečlivěji než ty dobré a pozor: i zlozvyky vznikají pohotověji než dobré návyky a odolávají déle naší snaze se jich zbavit…
Když se ale všemu tomuto negativnímu věnujeme, jen to ještě posilujeme a prohlubujeme. Konkrétně u vzpomínek je tomu podle vědců tak, že naše vzpomínky jsou ve skutečnosti vzpomínkami na poslední vzpomínku na určitý zážitek. Ten tak může v naší mysli nabýt na velikosti, která realitě vůbec neodpovídá. Zkrátka uděláme z komára velblouda.
Podle Davida J. Pollayho je důležité si uvědomit, že se všemi těmi negativními vzpomínkami prostě nemusíme zabývat. Zní to tak jednoduše! A kéž by to tak jednoduché bylo…
Odborník tady doporučuje – stejně jako u živých popelářských vozů, které se nás chystají zasypat svými odpadky – dané vzpomínce, jakmile se vynoří, okamžitě zamávat, usmát se a nechat ji jít.
A začít rychle dělat něco jiného, nejlépe to, co naši mysl zaměstná natolik, abychom jí nedali šanci se vrátit. Mně funguje jít dělat něco, co mě baví a co mě pohltí a zároveň zaměstná mou hlavu – ideálně jít hrát s dětmi nějakou hru, zavolat někomu, koho jsem dlouho neslyšela (a přece bych ho neobtěžovala nějakou svou negativní vzpomínkou), anebo jít cvičit, ideálně něco s hodně složitými kroky, kde mi v mysli nezbývá na nic jiného místo…
8. Pojmenujte to, čeho se bojíte
U myšlenek týkajících se strachu z budoucnosti, je to těžší. Ale opět platí, že omýláním těch nejhorších strachů rozhodně ničeho nedosáhneme.
Tady docela dobře funguje toto rychlé praktické cvičení:
– Pojmenujte to, čeho se bojíte. Napište to.
– Sepište nejhorší důsledky, které by mohly nastat.
– Zhodnoťte pravděpodobnost, že by se mohly stát (zpravidla zjistíte, že většina z nich je nereálných).
– Zamyslete se nad jejich možným řešením: některé by měly být tak nerealistické, že se jim budete muset zasmát a tím prolomíte tok negativních myšlenek.
– Teď si stanovte nejlepší možné důsledky.
– A nakonec si zapište ty nejpravděpodobnější.
Zjistíte, že najednou máte nad věcí, která vás trápí nadhled a uvidíte řešení problému.
Nemylte se. Je zcela normální mít z něčeho strach. Důležité je ale poznat, kdy se bojíme zbytečně a škodí nám to. Odborníci rozlišují dobrý strach (letadlo má možná zpoždění) a jedovatý strach (to letadlo určitě spadlo). Aby se ten dobrý proměnil v jedovatý stačí podle odborníků jedna minuta – 60 sekund máme tedy šanci mu přetnout chapadla, než se nás zmocní. Musíme ty negativní myšlenky prostě velice rázně utnout a říct dost. A myslet nebo jít začít dělat něco jiného.
9. Plánujte dobré věci
Dobré je také si najít čas a místo neustálého omýlání věcí, které vás trápí, si sepsat věci, kterých chcete, aby bylo ve vašem životě víc, které vás udělají šťastnými a pak si vypracovat plán – seznam kroků, jak toho dosáhnout, jim pak přiřadit termíny, kdy přesně danou věc uděláme, zapsat si to do diáře a až budeme mít hotovo, ještě si úkol pěkně barevně odškrtnout.
10. Dejte si protiodpadkový závazek
Nepřijímám odpadky ani je nevyklápím na druhé.
Když vidím popelářský vůz, neberu si to osobně.
Jen se usměju zamávám a jdu dál.
Můj tip navíc: Pokud chcete být v životě pozitivnější a mít víc času na ty skutečně důležité věci, přestaňte si stěžovat. I to se totiž dá odnaučit. A velkým pomocníkem vám na této cestě může být tzv. nestěžovací výzva. Více se o ní dočtete v článku Svět bez stížností? Zkuste 21 denní výzvu!. Mně tenhle projekt funguje bezvadně a pravidelně se k němu vracím, protože někdy prostě není nad to pořáááádně si postěžovat:-) Pořiďte si hezký náramek a držím palce…
