Ta restaurace měla sedm židlí a nevěděla jsem, kdo bude sedět vedle mě, natož naproti… Lákalo mě ovšem unikátní květinové menu. Kdy ochutnáte tulipány, šeřík a další jedlé květy? A ještě (pro jistotu) pod dozorem odbornice, která jim skutečně rozumí? A tak jsem v 19 hodin dorazila (jak jinak než) s kytkou, přijala lahodný aperitiv a ke stolu zasedla s milou partou lidí, které do své první bytové restaurace blažených kytkožroutů pozvala kulinární koučka a moje kamarádka Jana Vlková…
Jana ve svém domově pro hosty, kteří dorazili na její kytkožroutskou párty, servírovala nevídané skvosty jako:
- Různé variace humusu na středoevropské téma zlehka posypané popenecem obecným a pita chleba
- Tabouleh z tlustolistých, ale velice chutných, rostlin s květinami
- Smažený brik plněný vajíčkem s vařeným bramborem a bršlicí kozí nohou
- Kaviár z lilku
- Omek houria nebo-li salát z vařené a následně strouhané mrkve s harissou zdobený batolkou prorostlou a květy hlohu
- A jako dezert nás čekalo Šeherezádino překvapení v podobě lahodné panna cotty dekorované plátky žlutého tulipánu a květy šeříku.
Ke každému jídlu byl náležitý výklad, co že to přesně jíme, s jakou kytku je to kombinováno, kdy roste, jak se sbírá… A hlavně, jak se dá všemožně využít v kuchyni.
No, řeknu vám, domů jsem po půlnoci odcházela vyzbrojena Janinou Květinovou kuchařkou a přesvědčená, že žádné jídlo bez kytek už nemá smysl (rozumějte, ten vyšší:-).
Doma jsme začali pěstovat pro začátek bylinky a další fáze nás čekala.
Za jedlými květy do Šárky
Jana totiž brzy vypsala terénní seminář Svatojánská noc a devatero kvítí. Tomu příhodnému názvu neodolal ani můj manžel Jan a vyrazili jsme, vyzbrojeni košíky, i s malou Áňou a Máňou na na výpravu za jedlými květy.
Jana nás přivítala na hrázi rybníka Džbán panákem lahodného (jak jinak než květinového) likéru a vyrazili jsme do Divoké Šárky. Během tří a možná i více hodin jsme jí prošly kus. Jana se blaženě zastavovala u každého zajímavého planě rostoucího kvítí a býlí a nad pověstmi o nich tuhla našim holkám krev v žilách. Nad historkami, jak je použít v kuchyni, pro změnu tuhly v těle všechny tekutiny přítomným dospělým, protože každý přemýšlel, kde těch kytek nasbírat co nejvíc, kdyby přece jen náš první kuchařský počin napopré nevyšel…
Pampelišky k jídlu?
A teď má naše rodina třetí výzvu: Jana totiž brzy vydá svoji novou kuchařku Pampelišky k jídlu (pokud byste její vydání chtěli podpořit, můžete tak učiniti jako my na Hit hitu zde.). Jan už jí náš rodinný příspěvěk poslal. Ve finále ale možná až tak nadšen nebude…
Když přemýšlím, co si z pampelišek všechno uvaříme, jejich spotřeba značně stoupá. A chodit pro ně někam daleko? Jak jsem se už dočetla u Jany na webu, taková pampeliška má velice ráda společnost lidských sídel a takový trávník na nějaké minizahrádce je pro ni tou vůbec nejlepší společností…
Ovšem pozor: Jednou z největších vášní mého manžela je právě náš trávník. Krásně a pravidelně zarovnávaný (pravda častěji v jeho představách než ve skutečnosti). Zkrátka dokonalý. A Ničím nerušený…
Na jaře tedy čekejte pokračování tohoto příběhu. A nejen, jak se vyvíjí mé kytkožroutství, ale především to, zda mám pro koho vařit…
Pokud vás Kytky k jídlu zajímají (a chcete dát své manželství v šanc), mrkněte na Janin web.
