“Naše strachy a úzkosti existují jen v myšlenkách o naší budoucnosti nebo minulosti. Když se soustředíme na to, co je teď a tady, budeme šťastní,” píše ve své nové knize Jak vycvičit divokého slona slavná zenová učitelka Jan Chozen Baysová. A tady jsou dvě jednoduchá cvičení, které nám pomohou být v životě spokojenější.
Nejsme-li přítomni, jsme pořád nějak nesví, nějak nespokojení. Je to dáno tím, že se naše myšlenky toulají v budoucnosti nebo v minulosti a tím si způsobujeme stavy úzkosti – ať už z toho, co se stalo, nebo z toho, co by se teprve mohlo stát.
Naše mysl je jako k magnet přitahována k negativním věcem. Ráda se soustředí na to, co není v pořádku a bez našeho vědomí se začne zbarvovat negativně. Pozitivní věci nám totiž nemohou ublížit, zato ty negativní ano a proto se jimi naše mysl neustále zaobírá a připravuje se na ně.
Své mysli podle slavné zenové učitelky Jan Chozen Baysové proto musíme pomoct. A to tak, že budeme vědomě pěstovat tzv. bdělost:
“Bdělost znamená věnovat plnou pozornost tomu, co se děje právě teď kolem nás a v nás, bez toho, aniž bychom něco nebo někoho kritizovali či soudili. Podstatou bdělosti je uvědomování si. Začneme věnovat pozornost zdánlivě malým věcem – soustředíme se na vnímání svých smyslů, na své okolí, na to, co se děje v nás. Daleko lépe tak oceníme současný komfort svého života, přestaneme brát vše jako samozřejmost a lépe doceníme i druhé lidi. Budeme se cítit naplnění a šťastní, protože když jsme bdělí, zažíváme vrcholné okamžiky – podle moderní terminologie se dostaneme do tzv. flow.”
Pořiďte si deník vděčnosti
A jak na to? Svou mysl můžeme jednoduše začít přeprogramovávat třeba tím, že si dáme hned teď vedle postele hezký diář a už tento večer si do něj napíšeme několik věcí (minimálně ale tři), za které jsme tento den vděční.
Mysl to nastaví na pozitivnější vnímání – a to nejen večer a před spánkem, ale i v průběhu celých dalších dnů, protože budeme přemýšlet, co dalšího bychom si na náš seznam vděčnosti mohli přidat. Budeme najednou aktivnější a budeme se pouštět do nových věcí, do nichž by se nám jinak nechtělo, anebo bychom si třebas na ně ani netroufli.
Cvičení vděčnosti mysl přenastaví a začneme vyhledávat věci, za které bychom mohli být vděční, místo toho, abychom neustále vyhledávali katastrofy.
Než zareagujete negativně, zklidněte se
Druhou důležitou věcí, jak zkrotit svou mysl, je toto cvičení: Jeden den si zkuste zapsat každý okamžik (klidně jen heslovitě), když chcete zareagovat negativně svým nesouhlasem a začít dlouze argumentovat, proč máte pravdu, proč by se něco mělo udělat… Večer si vyhodnoťte, jaké situace či témata ve vás vyvolávají hněv, zda bylo nezbytné vybouchnout a zda nebyla jiná varianta, jak situaci řešit…
Uvědomte si, že nejde mít všechny věci a celý náš život na sto procent pod kontrolou. V životě máme málo jistot. Jednou z těch nejjistějších pak je podle Jan Chozen Baysové ale rozhodně to, že všechno a každý se neustále měníme. Pokud si toto připustíme a vypneme neustále představy o tom, jak věci mají či by měly být, zbavíme se toho neustálého emočního stresu a s ním často navazujícího i fyzického vyčerpání.
Druhý den si zkuste tyto situace uvědomit ještě před tím než vybuchnete nebo jakkoliv negativně odpovíte. Zeptejte se sami sebe, zda je nezbytně nutné reagovat nesouhlasem? Pokud ano, učiňte tak, ale pokud si nejste stoprocentně jisti, že to něčemu prospěje, prostě mlčte, odejděte anebo si vyzkoušejte hned v praxi cvičení bdělosti…
V okamžicích, kdy cítíme, že své emoce přestáváme zvládat, je dobré obrátit se na chvíli ke svému dechu (návod na to, jak se zklidnit dechem najdete zde), nebo k tomu, co se právě kolem vás děje – tím, že zapojíme své smysly: a může to být tikání hodin, vůně připravovaného oběda, pohled na ptáčky na stromě nebo třeba na to jak je to jablko, kterým jsem chtěli po někom už už hodit, krásně hlaďounké. To, že budeme bdělí – budeme teď a tady – nás okamžitě nejen zklidní, ale naučí nás znovu vnímat a užívat si to, co je v životě podstatné – protože žijeme jen teď a tady…
